Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angels Pawn - 5. kapitola

Kapitola 5
“Zas tak dobrá nejsi, Monique, tak s tím sváděním přestaň.” Jeho slova sice byla tvrdá, ale tón jeho hlasu klesl a ve tváři se mu zračilo napětí. Překrásná upírka vstala ze stoličky a došla po krémově zbarveném koberci až k němu.
“Jsi lhář. Jsem velmi dobrá. Učila mne samotná Jean.” S těmito slovy položila obě dlaně na Calanovu širokou hruď a postavila se na špičky. “A ty jsi docela přitažlivý.”

Calan jí zaťal pěst ve zlatavých vlasech, které prozrazovaly její téměř-nesmrtelnost a odtáhl ji od sebe pryč. “Jestli si myslíš, že mě svedeš a já pak budu skákat, jak ty pískáš, tak se šeredně pleteš, Monique.”
Zdálo se, že ji jeho hrozba vzrušila. Její rty byly najednou ještě plnější a pod saténovou róbou se jí vyrýsovaly bradavky. “Vyspi se se mnou, Calane.” Začala se o něho smyslně třít. “Bude to nejlepší rozhodnutí tvého života.”
“Jsem schopný se s tebou vyspat,” zašeptal Calan se rty přitisknutými k jejímu hrdlu, “a pak tě spálit na prach.”
“Více k užitku ti budu, když mě necháš naživu.” Monique se viditelně roztřásla a sklouzla dlaněmi k jeho tváři. “Nesnáším Simone. Všechnu dědečkovu pozornost strhla na sebe.”
“Chceš snad říct, že bys zradila Antoina jen proto, aby ses pomstila Simone?”
“Říkám, že bychom si mohli vyjít vzájemně vstříc. Ty se pro mě zbavíš Simone, staneš se mým druhem a pravou rukou mého dědečka... a pak po něm můžeš všechno převzít.”
Výraz Calanovy tváře ztvrdl. “Sorry, zlato. Druhý housle hrát odmítám. A ze všeho nejvíc je odmítám hrát rozmazlenýmu frackovi, kterej by zaprodal svou vlastní rodinu.”
Ashwini spatřila v pohledu Monique překvapení, ale moment na to ji Calan začal líbat. Při zvuku jejího sténání se rozhodla, že už toho viděla a slyšela víc, než dost na to, aby si vytvořila svůj vlastní obrázek – přestože zatím netušila, jak bude jeho výsledná podoba vlastně vypadat. O dvě špatně zvolené odbočky později se ocitla zpět ve své koupelně. Vysoukala se ze šachty a zašroubovala zpět její kryt. Hned na to skočila do sprchy a drhla ze sebe všechnu špínu, dokud jí nepálila kůže.
V momentě, kdy vkročila zpět do místnosti, oblečená v džínách a tílku, ji vůbec nepřekvapilo, že tam na ni čekala Perida.
“Začali jsme se obávat, jestli se ti něco nestalo, když jsi tak dlouho neotvírala,” pronesla upírka.
Ash zvedla ruku dlaní vzhůru. “Špunty do uší. Nesnášim, když se mi do nich dostane voda.” Prohrábla si vlasy ručníkem a tázavě se podívala na Peridu. “Kde je Janvier?”
“Prochází se venku v zahradách.”
Ash hodila ručník přes opěrátko židle. “Půjdu ho najít.” Celou dobu, co odcházela ze svého pokoje na sobě cítila Peridin pohled. Po chvíli pátrání našla Janviera u keřů rozkvetlých růží. “Neuvěříš, co jsem před chvílí viděla,” pronesla, zatímco přemýšlela nad tím, zda byla Monique s Calanem stále ještě v obětí napájeném jak chtíčem, tak i ambicemi a nenávistí.
“Tak mě nenapínej, cher.”
Ash se dostalo zadostiučinění, když na ni zůstal udiveně zírat. “Myslíš, že má Calan pořád v plánu zbavit se Antoina a pak i Monique?” zeptala se nakonec.
“Pokud se chce vyšplhat na žebříčku vládnoucí třídy v Atlantě,” pronesl Janvier s pragmatismem téměř-nesmrtelného, “ale to by se musel zbavit i Jean, Frédérica a všech ostatních Beaumontových.”
Ashwini si vybavila bezcitnost, která se skrývala v Calanově pohledu, když mluvil s Monique. “Rozhodně je toho schopen. Ale navzdory tomu, co říká, ho Monique dokáže do jistý míry ovlivnit.”
“Řekl bych, že je možný, že Monique nebude chtít být zachráněna,” poukázal Janvier, “ne pokud je přesvědčená, že by se jí mohlo podařit přesvědčit Calana, aby souhlasil s jejím plánem.”
“Na tom nesejde, Nazarach ji chce, tak ji dostane.” A dokonce ani ten nejambicióznější upír by si nedovolil oponovat svému pánu. Andělé zdokonalili mučení do bezchybného umění – a všechny ty výkřiky, které na ni útočily ze zdí jeho domu jí prozradily, že Nazarach v něm byl lepší, než většina ostatních. “Jeden by řekl,” zašeptala, “že Monique bude mít víc rozumu, a po všem, co musela vidět u Antoina s Jean se nebude chtít stát Kandidátem.”
“Být upírem přináší spousty výhod.” Janvier se zastavil a dal jí přičichnout k jednomu s růžových květů. Vůně byla dekadentní a přepychová.
“Možná,” pokračovala Ash, když sebou nechala tu nádhernou vůni ještě jednou prostoupit, “ale až se Monique dostane Nazarachovi zpátky do rukou, bude s ní zacházet jako s šachovou figurkou. A ona ho musí nechat. Dalších sto let nebude mít žádnou svobodu, žádnou moc o sobě rozhodovat. Bude na tom hůř, než kdejaký domácí zvíře.”
Janvier pustil květ růže a zastrčil si ruce do kapes kalhot. “Nikdy ses mně nezeptala na to, jak jsem byl Stvořený já.” Z jeho hlasu se vytratila jeho obvyklá lyričnost. Namísto ní, se v každé další slabice ozývalo něco nelítostného a zatvrdlého.
“Zamiloval ses do upírky.”
Janvier ztuhl. “Ty sis mě prověřovala?” Svůj hněv se sice snažil skrýt, ale pro ni byl stejně dobře viditelný, jako srpek měsíce na noční letní obloze.
“Ani jsem nemusela.” Pokrčila rameny. “Chlapy jako ty, s tvojí povahou se neradi podřizují. Ale když už se rozhodnete někomu odevzdat, tak byste pro tu osobu udělali cokoli – dokonce i kdyby vás to mělo napůl zabít.”
“To jsem tak čitelný?”
“Ne.”  Zadívala se mu zpříma do očí, věděla, že se zrovna připravuje o jednu vrstvu svých vlastních štítů. “Ale jsi stejný jako já.”
“Ah.” Janvier pokračoval v chůzi a jeho nádherné vlasy se zaleskly ve svitu měsíce.
“Už jsi někdy někomu důvěřovala tak hluboce, cherie?”
Ano, a stále měla jizvy, které to dokazovaly. Ty na zádech, na ty by téměř dokázala zapomenout… ale ty na duši? O těch si nebyla jistá, zda je vůbec někdy dokáže odpustit. “O mě se tu nebavíme. Co se stalo s tvojí milenkou?”
“Po několika letech jsem začal Shamiyu nudit. A tak mě zanechala na pospas Neze.”
“Královně Jedů?”
Janvier přikývl. “Pobývat na jejím dvoře bylo… částečně noční můrou a částečně jednou velkou extází. Nikdy v životě jsem nezažil větší bolest, než z rukou Nehy, ale také mi ukázala rozkoše, o kterých jsem netušil, že mohly existovat.”
Ashwini si představila ženu archanděla, s kůží barvy delikátní kávy, temnýma očima a s její exotickou sexualitou.
“Proto tě přitahuju?” Ash o sobě věděla, že nebyla žádná kráska, ale její kůže měla stejně východní odstín a její oči byly stejně tmavé. “Podepsala se na tobě tolik, že vyhledáváš pořád stejný typ?”
Janvier se rozesmál a jeho smích byl srdečně upřímný. Takhle smát ho slyšela jen jednou nebo dvakrát – obvykle v okamžiku, kdy se jí vysmekl, když už ho měla téměř na dosah při odchytu.
“Neha,” pronesl, “je tak chladná, jako její hadi. A ty, má divoká lovkyně jsi jako nekontrolovatelná lavina. Dvě více odlišné ženy bych nenašel, i kdybych se o to snažil tisíc let.”
Mrazivě nepříjemný pocit v jejím nitru se rozplynul v žáru jeho smíchu a slov. “Tak co ses vlastně od Calana dozvěděl, než si šel hrát na kočku a myš se slečnou Beaumontovou?”
“Nabídl mi, abych tu zůstal a přidal se k jeho Řádu.” Jeho tělo se při chůzi dotýkalo toho jejího. A bylo velmi lidské.
“Řekla bych, že musí vědět, že nikde dlouho nevydržíš.”
“Za to, co je důležité budu bojovat,” řekl a z jeho hlasu se vytratilo jeho obvyklé pobavení. “Ale tyhle nicotné politické hry… non.”
“A to jsi řekl i Calanovi?”
“Samozřejmě. Cokoli jiného by vzbudilo podezření.” Janvier pokývl hlavou směrem k nedalekému rybníčku a Ash k němu souhlasně odbočila.
“Ale teď už mu došlo, že jsem nestranný.”
“Smůla, že zapomněl na nejdůležitějšího hráče téhle hry.”
“Jen hlupáci mohou zapomenout na anděly.” Jakmile došli k rybníčku, Janvier poklekl a rukou se jí chytil za lýtko. Ash lačnila po fyzickém kontaktu, kterým se po ní nevyžadovalo nazpět nic jiného, než jen aby ho naplno vnímala. A to byl důvod proč od něho nepoodstoupila pryč, ani mu znovu nepřipomněla své pravidlo o nezaplétání se s upíry. Prostě tam stála a nechala do sebe vsakovat jeho tělesný žár. Janvier byl jako jedna velká neznámá. Už ho zažila ledově chladného jako predátora i vřelého jako paprsky slunce a mnozí si lámali hlavy s tím, který z těch dvou byl skutečný Janvier… ale Ash věděla, že skutečného Janviera tvořily obě tyto části.
“Miluješ ji pořád ještě?” zeptala se najednou.
“Koho?”
“Tu upírku. Shamiyu.”
Jemně ji stiskl lýtko a Ash pochopila, že to bylo pokárání. “To je ale hloupá otázka, cher. Přeci musíš vědět, že láska ve stínu nepřežije.”
Ano, to měl pravdu. “Jaká byla?”
“Proč jsi najednou tak zvědavá?”
“Jen mě zajímalo jaká žena dokázala lapit srdce muže jako jsi ty.”
“Když mě znala, tak jsem nebyl mužem, kterým jsem dnes.” Naklonil se k ní blíž. “Byl jsem nezkušený mladík, který se od té doby velmi poučil.”
Ashwini přijala jeho odpověď a stočila pohled k rybníčku, kde se srpek měsíce třpytil na noční klidné hladině. Poprvé za mnoho let byla její mysl zcela tichá, jen a jen její. A ten klid a mír pro ni byl něco zcela mimořádného.
Když projela prsty jeho vlasy, tiše si povzdychl, ale nepromluvil.
O tři hodiny později bylo ticho a mír jen dávnou vzpomínkou. Ashwini se s Janvierem schovávala ve výklenku chodby vedoucí k pokoji, kde byla Monique držena.
“Jsi si jistý, že je Calan ve své kanceláři?”
Janvier přikývl. “Není to tak dlouho, co jsem ho tam viděl vejít.”
“Dobře, ale i kdyby se nám s Monique podařilo vyklouznout z jejího pokoje,” zašeptala a nakoukla za roh výklenku, “jak ji dostaneme kolem všech těch upírů, co tu hlídají?”
Janvier si prohlížel sadu paklíčů, které se mu odnikud zrovna zjevily v ruce. “Tohle všechno by bylo daleko jednodušší, kdybychom mohli říct, kdo nás poslal.”
“Politický hry.” A anděl byl zvědav, kdo by z nich vyvázl jako vítěz. “V podstatě ty dva upíry poštvává proti sobě a nás proti Calanovi. Na nás mu vůbec nezáleží, chce jen abychom mu odhalili slabinu v Calanově obraně.”
“Nazarach hodně zestárl.”
“Na mě působil stále velmi živě.”
“Tak jsem to nemyslel. Tady.” Janvier si přiložil pěst na srdce. “Setkal jsem se s Favashi, archandělem Persie. Je jí přes tisíc let, ale pořád má srdce na svém místě. Pořád v sobě má lidskost, kterou Nazarach zcela postrádá.”
Ashwini tiše přikývla a dodala, “Znám upíry, kteří jsou na tom stejně.”
“Pokud by se ze mně takový upír měl stát, moje drahá Ostrá Ash, prokaž mi laskavost a zabij mě.”
“Tiše.” Ash zahlédla drobnou postavu Peridy, která přišla vystřídat upíra, strážícího dveře Monique. “Vezmeme si Peridu jako rukojmí a využijeme jí k tomu, abychom dostali Monique ven.”
“Calan by Peridu zastřelil,” vyhodnotil Janvier, “a Perida by ho nechala – moc dobře ví, že pokud Cal není úplně nemotorný střelec, tak by na střelný zranění nezemřela.”
“A lidi si myslej, že já jsem šílená.” Ash přešlapovala ve výklenku chodby a přemýšlela nad novým plánem. “Co třeba spustit požární hlásič a způsobit trochu chaosu?”
“Upírům kouř nevadí,” zašeptal a stočil k ní svůj půlnočně zelený pohled, “ale oheň jim rozhodně vadí. Jestli chceš skutečnou paniku a chaos, tak musíme něco opravdu zapálit.”
“Nechci zabít žádné nevinné.”
“Žádnej upír přes padesát let není nevinný, cherie.” Jeho slova byla tvrdá, ale jeho hlas zněl něžně. “Můžeme použít třeba ty závěsy, co byly o kus dál v chodbě – všechny stráže budou dost daleko od pokoje Monique a zároveň oheň nebude nikde poblíž obydlených místností.”
Ashwini prohledala kapsy a našla zapalovač z výbavy pro skautky – jak tomu říkala Sára. “Běž rozptýlit Peridu.”
Blýskl na ni svými špičáky a jeho úsměv v sobě skrýval čistokrevný hřích. “Nezapomeň, že jsi mně o to sama požádala.”
Ash na něho přimhouřila oči, a pak už jen čekala, než se vynořil z výklenku a pokračoval směrem k Peridě. Upírka mu okamžitě vykročila naproti, a zatímco s ní Janvier flirtoval tím svým lenivým Cajunským způsobem, Ash se vykradla směrem k závěsům na opačné straně dlouhé chodby. Doufala, že tu nikde nebyly rozmístěné bezpečnostní kamery. Přestože žádnou nespatřila, pořád by si byla jistější, kdyby měla na přípravu více času. Naneštěstí čas bylo to jediné, čeho se jim nedostávalo – podle řečí, které tu kolovaly, se Calan rozhodl spustit svůj plán proti Antoinovi už druhý den ráno. A v momentě, kdy by vše vypuklo, by se Atlanta obrátila v krvavou lázeň v jejímž středu by byl Beumontův klan upírů proti Foxovu Řádu.
A jak znala Nazaracha, anděl by klidně nechal shořet celé město, nehledě na nevinné, kteří by zůstali chyceni ve smrtících plamenech.
Zadržela dech a čekala, dokud se okraj závěsů nevznítil. Jakmile si byla jistá, že se oheň bude šířit dál, vrátila se do stínů výklenku v chodbě. V ten moment se zrovna Perida rozesmála a jemně od sebe Janviera odstrčila. Upír si dramaticky a ublíženě položil dlaň na hruď, ale poodstoupil. Pak jí přátelsky popřál bonne nuit a zmizel za nejbližším rohem. Perida se vracela na své místo před pokojem Monique a ještě stále se usmívala. Její úsměv však netrval dlouho.
“Hoří!” Vykřikla varovně. Pak okamžitě odemkla dveře a běžela pro rukojmí. Božská Beaumontovic upírka očividně spala. Měla na sobě oblečenou lehkou bílou noční košilku, která jí sahala stěží do půlky stehen. Nicméně probrala se velmi rychle, “běž pomoct uhasit oheň,” nařídila Peridě. “Já se zvládnu dostat ven sama.”
Místo toho, aby ji Perida poslechla, jí vzala za ruku a táhla ji za sebou ven ze dveří místnosti. “To si nemyslím, slečno Beaumontová. Zůstaneš hezky se mnou.”
“A kam přesně si myslíš, že bych mohla utéct v noční košili a bosá?” odsekla naštvaně Monique.
“Jsi stejně nesmrtelná jako já,” pronesla Perida a v každém jejím slově byla znát chladnokrevná bodyguardka. “Trocha špatnýho počasí a nějakej škrábanec na chodidle pro tebe budou jen minutovou nepříjemností.”
“Třeba po útěku netoužím z jiného důvodu.” Hlas Monique byl plný narážek. “Je přímo k sežrání, nemyslíš?”
Perida na moment ztuhla… a ocitla se tak na kratičký okamžik zranitelná. A to bylo vše, co Ashwini potřebovala. Vklouzla přímo za Peridu a praštila jí po hlavě tak silně, že obyčejného člověka by to zabilo. Upírka okamžitě upadla do bezvědomí.
Druhá upírka, krásná Monique na ni zůstala zírat. “A ty jsi kdo?”
“Mě poslali, abych tě přivedla zpět.”

“Já ale nemám v plánu odcházet.”

19 komentářů:

  1. Děkuji moc za další kapitolu. Je skvělé, že jsi zpět!!!

    OdpovědětVymazat
  2. I já moc děkuji za další kapitolu ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za další kapitolu. Jana

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za další úžasnou kapitolu.
    Jsem ráda že jsi zpátky

    OdpovědětVymazat
  5. Mockrát děkuji za další kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad další kapitoly !!!!!

    OdpovědětVymazat
  7. super, děkuji, Jana

    OdpovědětVymazat