Kapitola
5
“Zas tak dobrá nejsi, Monique, tak s tím sváděním
přestaň.” Jeho slova sice byla tvrdá, ale tón jeho hlasu klesl a ve tváři se mu
zračilo napětí. Překrásná upírka vstala ze stoličky a došla po krémově
zbarveném koberci až k němu.
“Jsi lhář. Jsem velmi dobrá. Učila mne samotná Jean.”
S těmito slovy položila obě dlaně na Calanovu širokou hruď a postavila se na
špičky. “A ty jsi docela přitažlivý.”
Calan jí zaťal pěst ve zlatavých vlasech, které
prozrazovaly její téměř-nesmrtelnost a odtáhl ji od sebe pryč. “Jestli si
myslíš, že mě svedeš a já pak budu skákat, jak ty pískáš, tak se šeredně
pleteš, Monique.”
Zdálo se, že ji jeho hrozba vzrušila. Její rty byly
najednou ještě plnější a pod saténovou róbou se jí vyrýsovaly bradavky. “Vyspi
se se mnou, Calane.” Začala se o něho smyslně třít. “Bude to nejlepší
rozhodnutí tvého života.”
“Jsem schopný se s tebou vyspat,” zašeptal Calan se
rty přitisknutými k jejímu hrdlu, “a pak tě spálit na prach.”
“Více k užitku ti budu, když mě necháš naživu.”
Monique se viditelně roztřásla a sklouzla dlaněmi k jeho tváři. “Nesnáším
Simone. Všechnu dědečkovu pozornost strhla na sebe.”
“Chceš snad říct, že bys zradila Antoina jen proto,
aby ses pomstila Simone?”
“Říkám, že bychom si mohli vyjít vzájemně vstříc. Ty
se pro mě zbavíš Simone, staneš se mým druhem a pravou rukou mého dědečka... a
pak po něm můžeš všechno převzít.”
Výraz Calanovy tváře ztvrdl. “Sorry, zlato. Druhý
housle hrát odmítám. A ze všeho nejvíc je odmítám hrát rozmazlenýmu frackovi,
kterej by zaprodal svou vlastní rodinu.”
Ashwini spatřila v pohledu Monique překvapení, ale
moment na to ji Calan začal líbat. Při zvuku jejího sténání se rozhodla, že už
toho viděla a slyšela víc, než dost na to, aby si vytvořila svůj vlastní obrázek
– přestože zatím netušila, jak bude jeho výsledná podoba vlastně vypadat. O dvě
špatně zvolené odbočky později se ocitla zpět ve své koupelně. Vysoukala se ze
šachty a zašroubovala zpět její kryt. Hned na to skočila do sprchy a drhla ze
sebe všechnu špínu, dokud jí nepálila kůže.
V momentě, kdy vkročila zpět do místnosti, oblečená v
džínách a tílku, ji vůbec nepřekvapilo, že tam na ni čekala Perida.
“Začali jsme se obávat, jestli se ti něco nestalo,
když jsi tak dlouho neotvírala,” pronesla upírka.
Ash zvedla ruku dlaní vzhůru. “Špunty do uší.
Nesnášim, když se mi do nich dostane voda.” Prohrábla si vlasy ručníkem a
tázavě se podívala na Peridu. “Kde je Janvier?”
“Prochází se venku v zahradách.”
Ash hodila ručník přes opěrátko židle. “Půjdu ho
najít.” Celou dobu, co odcházela ze svého pokoje na sobě cítila Peridin pohled.
Po chvíli pátrání našla Janviera u keřů rozkvetlých růží. “Neuvěříš, co jsem
před chvílí viděla,” pronesla, zatímco přemýšlela nad tím, zda byla Monique s
Calanem stále ještě v obětí napájeném jak chtíčem, tak i ambicemi a nenávistí.
“Tak mě nenapínej, cher.”
Ash se dostalo zadostiučinění, když na ni zůstal
udiveně zírat. “Myslíš, že má Calan pořád v plánu zbavit se Antoina a pak i
Monique?” zeptala se nakonec.
“Pokud se chce vyšplhat na žebříčku vládnoucí třídy v
Atlantě,” pronesl Janvier s pragmatismem téměř-nesmrtelného, “ale to by se
musel zbavit i Jean, Frédérica a všech ostatních Beaumontových.”
Ashwini si vybavila bezcitnost, která se skrývala v
Calanově pohledu, když mluvil s Monique. “Rozhodně je toho schopen. Ale
navzdory tomu, co říká, ho Monique dokáže do jistý míry ovlivnit.”
“Řekl bych, že je možný, že Monique nebude chtít být
zachráněna,” poukázal Janvier, “ne pokud je přesvědčená, že by se jí mohlo
podařit přesvědčit Calana, aby souhlasil s jejím plánem.”
“Na tom nesejde, Nazarach ji chce, tak ji dostane.” A
dokonce ani ten nejambicióznější upír by si nedovolil oponovat svému pánu.
Andělé zdokonalili mučení do bezchybného umění – a všechny ty výkřiky, které na
ni útočily ze zdí jeho domu jí prozradily, že Nazarach v něm byl lepší, než
většina ostatních. “Jeden by řekl,” zašeptala, “že Monique bude mít víc rozumu,
a po všem, co musela vidět u Antoina s Jean se nebude chtít stát Kandidátem.”
“Být upírem přináší spousty výhod.” Janvier se
zastavil a dal jí přičichnout k jednomu s růžových květů. Vůně byla dekadentní
a přepychová.
“Možná,” pokračovala Ash, když sebou nechala tu
nádhernou vůni ještě jednou prostoupit, “ale až se Monique dostane Nazarachovi
zpátky do rukou, bude s ní zacházet jako s šachovou figurkou. A ona ho musí
nechat. Dalších sto let nebude mít žádnou svobodu, žádnou moc o sobě
rozhodovat. Bude na tom hůř, než kdejaký domácí zvíře.”
Janvier pustil květ růže a zastrčil si ruce do kapes
kalhot. “Nikdy ses mně nezeptala na to, jak jsem byl Stvořený já.” Z jeho hlasu
se vytratila jeho obvyklá lyričnost. Namísto ní, se v každé další slabice
ozývalo něco nelítostného a zatvrdlého.
“Zamiloval ses do upírky.”
Janvier ztuhl. “Ty sis mě prověřovala?” Svůj hněv se
sice snažil skrýt, ale pro ni byl stejně dobře viditelný, jako srpek měsíce na noční
letní obloze.
“Ani jsem nemusela.” Pokrčila rameny. “Chlapy jako ty,
s tvojí povahou se neradi podřizují. Ale když už se rozhodnete někomu odevzdat,
tak byste pro tu osobu udělali cokoli – dokonce i kdyby vás to mělo napůl
zabít.”
“To jsem tak čitelný?”
“Ne.” Zadívala
se mu zpříma do očí, věděla, že se zrovna připravuje o jednu vrstvu svých
vlastních štítů. “Ale jsi stejný jako já.”
“Ah.” Janvier pokračoval v chůzi a jeho nádherné vlasy
se zaleskly ve svitu měsíce.
“Už jsi někdy někomu důvěřovala tak hluboce, cherie?”
Ano, a stále měla jizvy, které to dokazovaly. Ty na
zádech, na ty by téměř dokázala zapomenout… ale ty na duši? O těch si nebyla
jistá, zda je vůbec někdy dokáže odpustit. “O mě se tu nebavíme. Co se stalo s
tvojí milenkou?”
“Po několika letech jsem začal Shamiyu nudit. A tak mě
zanechala na pospas Neze.”
“Královně Jedů?”
Janvier přikývl. “Pobývat na jejím dvoře bylo…
částečně noční můrou a částečně jednou velkou extází. Nikdy v životě jsem
nezažil větší bolest, než z rukou Nehy, ale také mi ukázala rozkoše, o kterých
jsem netušil, že mohly existovat.”
Ashwini si představila ženu archanděla, s kůží barvy
delikátní kávy, temnýma očima a s její exotickou sexualitou.
“Proto tě přitahuju?” Ash o sobě věděla, že nebyla
žádná kráska, ale její kůže měla stejně východní odstín a její oči byly stejně
tmavé. “Podepsala se na tobě tolik, že vyhledáváš pořád stejný typ?”
Janvier se rozesmál a jeho smích byl srdečně upřímný.
Takhle smát ho slyšela jen jednou nebo dvakrát – obvykle v okamžiku, kdy se jí
vysmekl, když už ho měla téměř na dosah při odchytu.
“Neha,” pronesl, “je tak chladná, jako její hadi. A
ty, má divoká lovkyně jsi jako nekontrolovatelná lavina. Dvě více odlišné ženy
bych nenašel, i kdybych se o to snažil tisíc let.”
Mrazivě nepříjemný pocit v jejím nitru se rozplynul v
žáru jeho smíchu a slov. “Tak co ses vlastně od Calana dozvěděl, než si šel
hrát na kočku a myš se slečnou Beaumontovou?”
“Nabídl mi, abych tu zůstal a přidal se k jeho Řádu.”
Jeho tělo se při chůzi dotýkalo toho jejího. A bylo velmi lidské.
“Řekla bych, že musí vědět, že nikde dlouho
nevydržíš.”
“Za to, co je důležité budu bojovat,” řekl a z jeho
hlasu se vytratilo jeho obvyklé pobavení. “Ale tyhle nicotné politické hry…
non.”
“A to jsi řekl i Calanovi?”
“Samozřejmě. Cokoli jiného by vzbudilo podezření.”
Janvier pokývl hlavou směrem k nedalekému rybníčku a Ash k němu souhlasně
odbočila.
“Ale teď už mu došlo, že jsem nestranný.”
“Smůla, že zapomněl na nejdůležitějšího hráče téhle
hry.”
“Jen hlupáci mohou zapomenout na anděly.” Jakmile
došli k rybníčku, Janvier poklekl a rukou se jí chytil za lýtko. Ash lačnila po
fyzickém kontaktu, kterým se po ní nevyžadovalo nazpět nic jiného, než jen aby
ho naplno vnímala. A to byl důvod proč od něho nepoodstoupila pryč, ani mu
znovu nepřipomněla své pravidlo o nezaplétání se s upíry. Prostě tam stála a
nechala do sebe vsakovat jeho tělesný žár. Janvier byl jako jedna velká neznámá.
Už ho zažila ledově chladného jako predátora i vřelého jako paprsky slunce a
mnozí si lámali hlavy s tím, který z těch dvou byl skutečný Janvier… ale Ash
věděla, že skutečného Janviera tvořily obě tyto části.
“Miluješ ji pořád ještě?” zeptala se najednou.
“Koho?”
“Tu upírku. Shamiyu.”
Jemně ji stiskl lýtko a Ash pochopila, že to bylo
pokárání. “To je ale hloupá otázka, cher. Přeci musíš vědět, že láska ve stínu
nepřežije.”
Ano, to měl pravdu. “Jaká byla?”
“Proč jsi najednou tak zvědavá?”
“Jen mě zajímalo jaká žena dokázala lapit srdce muže
jako jsi ty.”
“Když mě znala, tak jsem nebyl mužem, kterým jsem
dnes.” Naklonil se k ní blíž. “Byl jsem nezkušený mladík, který se od té doby
velmi poučil.”
Ashwini přijala jeho odpověď a stočila pohled k rybníčku,
kde se srpek měsíce třpytil na noční klidné hladině. Poprvé za mnoho let byla
její mysl zcela tichá, jen a jen její. A ten klid a mír pro ni byl něco zcela
mimořádného.
Když projela prsty jeho vlasy, tiše si povzdychl, ale
nepromluvil.
O tři hodiny později bylo ticho a mír jen dávnou
vzpomínkou. Ashwini se s Janvierem schovávala ve výklenku chodby vedoucí k
pokoji, kde byla Monique držena.
“Jsi si jistý, že je Calan ve své kanceláři?”
Janvier přikývl. “Není to tak dlouho, co jsem ho tam
viděl vejít.”
“Dobře, ale i kdyby se nám s Monique podařilo
vyklouznout z jejího pokoje,” zašeptala a nakoukla za roh výklenku, “jak ji
dostaneme kolem všech těch upírů, co tu hlídají?”
Janvier si prohlížel sadu paklíčů, které se mu odnikud zrovna zjevily v ruce. “Tohle všechno by bylo daleko jednodušší,
kdybychom mohli říct, kdo nás poslal.”
“Politický hry.” A anděl byl zvědav, kdo by z nich
vyvázl jako vítěz. “V podstatě ty dva upíry poštvává proti sobě a nás proti
Calanovi. Na nás mu vůbec nezáleží, chce jen abychom mu odhalili slabinu v
Calanově obraně.”
“Nazarach hodně zestárl.”
“Na mě působil stále velmi živě.”
“Tak jsem to nemyslel. Tady.” Janvier si přiložil pěst
na srdce. “Setkal jsem se s Favashi, archandělem Persie. Je jí přes tisíc let,
ale pořád má srdce na svém místě. Pořád v sobě má lidskost, kterou Nazarach
zcela postrádá.”
Ashwini tiše přikývla a dodala, “Znám upíry, kteří
jsou na tom stejně.”
“Pokud by se ze mně takový upír měl stát, moje drahá
Ostrá Ash, prokaž mi laskavost a zabij mě.”
“Tiše.” Ash zahlédla drobnou postavu Peridy, která
přišla vystřídat upíra, strážícího dveře Monique. “Vezmeme si Peridu jako
rukojmí a využijeme jí k tomu, abychom dostali Monique ven.”
“Calan by Peridu zastřelil,” vyhodnotil Janvier, “a
Perida by ho nechala – moc dobře ví, že pokud Cal není úplně nemotorný střelec,
tak by na střelný zranění nezemřela.”
“A lidi si myslej, že já jsem šílená.” Ash přešlapovala
ve výklenku chodby a přemýšlela nad novým plánem. “Co třeba spustit požární
hlásič a způsobit trochu chaosu?”
“Upírům kouř nevadí,” zašeptal a stočil k ní svůj
půlnočně zelený pohled, “ale oheň jim rozhodně vadí. Jestli chceš skutečnou
paniku a chaos, tak musíme něco opravdu zapálit.”
“Nechci zabít žádné nevinné.”
“Žádnej upír přes padesát let není nevinný, cherie.”
Jeho slova byla tvrdá, ale jeho hlas zněl něžně. “Můžeme použít třeba ty
závěsy, co byly o kus dál v chodbě – všechny stráže budou dost daleko od pokoje
Monique a zároveň oheň nebude nikde poblíž obydlených místností.”
Ashwini prohledala kapsy a našla zapalovač z výbavy
pro skautky – jak tomu říkala Sára. “Běž rozptýlit Peridu.”
Blýskl na ni svými špičáky a jeho úsměv v sobě skrýval
čistokrevný hřích. “Nezapomeň, že jsi mně o to sama požádala.”
Ash na něho přimhouřila oči, a pak už jen čekala, než
se vynořil z výklenku a pokračoval směrem k Peridě. Upírka mu okamžitě
vykročila naproti, a zatímco s ní Janvier flirtoval tím svým lenivým Cajunským
způsobem, Ash se vykradla směrem k závěsům na opačné straně dlouhé chodby.
Doufala, že tu nikde nebyly rozmístěné bezpečnostní kamery. Přestože žádnou
nespatřila, pořád by si byla jistější, kdyby měla na přípravu více času.
Naneštěstí čas bylo to jediné, čeho se jim nedostávalo – podle řečí, které tu
kolovaly, se Calan rozhodl spustit svůj plán proti Antoinovi už druhý den ráno.
A v momentě, kdy by vše vypuklo, by se Atlanta obrátila v krvavou lázeň v
jejímž středu by byl Beumontův klan upírů proti Foxovu Řádu.
A jak znala Nazaracha, anděl by klidně nechal shořet
celé město, nehledě na nevinné, kteří by zůstali chyceni ve smrtících
plamenech.
Zadržela dech a čekala, dokud se okraj závěsů
nevznítil. Jakmile si byla jistá, že se oheň bude šířit dál, vrátila se do
stínů výklenku v chodbě. V ten moment se zrovna Perida rozesmála a jemně od
sebe Janviera odstrčila. Upír si dramaticky a ublíženě položil dlaň na hruď,
ale poodstoupil. Pak jí přátelsky popřál bonne nuit a zmizel za nejbližším
rohem. Perida se vracela na své místo před pokojem Monique a ještě stále se
usmívala. Její úsměv však netrval dlouho.
“Hoří!” Vykřikla varovně. Pak okamžitě odemkla dveře a
běžela pro rukojmí. Božská Beaumontovic upírka očividně spala. Měla na sobě
oblečenou lehkou bílou noční košilku, která jí sahala stěží do půlky stehen.
Nicméně probrala se velmi rychle, “běž pomoct uhasit oheň,” nařídila Peridě.
“Já se zvládnu dostat ven sama.”
Místo toho, aby ji Perida poslechla, jí vzala za ruku
a táhla ji za sebou ven ze dveří místnosti. “To si nemyslím, slečno Beaumontová.
Zůstaneš hezky se mnou.”
“A kam přesně si myslíš, že bych mohla utéct v noční
košili a bosá?” odsekla naštvaně Monique.
“Jsi stejně nesmrtelná jako já,” pronesla Perida a v
každém jejím slově byla znát chladnokrevná bodyguardka. “Trocha špatnýho počasí
a nějakej škrábanec na chodidle pro tebe budou jen minutovou nepříjemností.”
“Třeba po útěku netoužím z jiného důvodu.” Hlas
Monique byl plný narážek. “Je přímo k sežrání, nemyslíš?”
Perida na moment ztuhla… a ocitla se tak na kratičký
okamžik zranitelná. A to bylo vše, co Ashwini potřebovala. Vklouzla přímo za
Peridu a praštila jí po hlavě tak silně, že obyčejného člověka by to zabilo.
Upírka okamžitě upadla do bezvědomí.
Druhá upírka, krásná Monique na ni zůstala zírat. “A
ty jsi kdo?”
“Mě poslali, abych tě přivedla zpět.”
“Já ale nemám v plánu odcházet.”
Děkuji moc za další kapitolu. Je skvělé, že jsi zpět!!!
OdpovědětVymazatI já moc děkuji za další kapitolu ;)
OdpovědětVymazatMoc dakujem
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další kapitolu. Jana
OdpovědětVymazatDíky za další úžasnou kapitolu.
OdpovědětVymazatJsem ráda že jsi zpátky
Mockrát děkuji za další kapitolu. :-) Renča
OdpovědětVymazatDěkuji ☺
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další kapitolu
OdpovědětVymazatMoc děkuji♥♥♥
OdpovědětVymazatděkuji za překlad :)
OdpovědětVymazatDíky moc za překlad další kapitoly !!!!!
OdpovědětVymazatMoc děkuji 😃
OdpovědětVymazatMoc dakujem
OdpovědětVymazatdekujiii
OdpovědětVymazatsuper, děkuji, Jana
OdpovědětVymazatĎakujem:-)
OdpovědětVymazatMoc děkuji
OdpovědětVymazatDěkuji moc
OdpovědětVymazatMoc děkuji 🤩
OdpovědětVymazat