7. kapitola
„Nemá
žádný právo držet mě tu proti mý vůli.“ Zamumlala Ashwini, zatímco si
rozčesávala napůl vysušené vlasy. Janvier si vedle ní kontroloval
v zrcadle už zahojenou tvář. Sice byl osprchovaný a v čistém
oblečení, ale působil ještě pohubleji, než v autě. Jeho lícní kosti už
byly ostré jako břitvy. „Kolik potřebuješ krve?“
„Tolik,
že tentokrát bude muset být přímo z žíly. Je tak silnější a výživnější.“
Ashwini
pevně sevřela rukojeť hřebenu. „Audrina?“
„Jestli
se nabídne.“ Janvier lenivě pokrčil rameny. „A co ty cher, nabídneš se někdy
ty?“
„Kdybys
přímo přede mnou umíral, tak ano.“
Pousmál
se, ale jeho rty byly stažené vyčerpáním. „Zase jsi mě překvapila. Ale já od
tebe žádnou krev nechci – ne, dokud nebudeme oba nazí, vyčerpaní a dokud
nebudeš slastí křičet moje jméno.“
Její
mysl ten výjev vytvořila až příliš snadno. Byl žhavě svůdný a okamžitě jí
vzrušil. „Se sebedůvěrou problém nemáš, že?“
„Prostě
vím, co chci.“ Jeho mokřadně zelený pohled jí přejel od hlavy až k patě a
na několika místech se mezitím pozastavil. „A jak už jsem říkal, upíří kousnutí
může přinést mnoho rozkoše.“
Ashwini
přemýšlela nad tím, zda by po něm mohla někdy toužit ještě více, než zrovna
v tomhle okamžiku. „A jak já už jsem říkala, jde jen o dočasný efekt.“
Dočasné šílenství.
„To je
i orgasmus,“ zamumlal. „Ale představ si, že se všechna tvá rozkoš násobí, dokud
nepohltí celé tvé bytí.“
Její
tělo se začínalo bouřit proti její vůli a Ashwini na něho namířila svůj hřeben,
„běž se nakrmit. Jestli máme tenhle banket přežít, tak potřebuju, abys byl
v plné síle.“
„A ty
věříš, že bych ti přišel na pomoc?“
„Ne,
ale hodlám tě použít jako štít – a zrovna teď jsi tak vyhublý, že bych se za
tebe schovala jen z poloviny.“ A přesto všechno byl stále velmi přitažlivý.
Jako kdyby teprve teď vyplula napovrch samotná esence jeho osobnosti.
„Máš
pravdu.“ Janvier se narovnal a zamířil ke dveřím. „Až se vrátím, tak si musíme
promluvit. Nazarachovy bankety mají totiž tendenci se bez jakéhokoli varování
změnit v krvavou lázeň.“
Když
vcházela dveřmi do místnosti, kde se banket konal, stále jí v hlavě zněla
Janvierova slova. Uprostřed byl dlouhý stůl, který přetékal různými chuťovými
delikatesami a lahvemi s křiklavě rudou tekutinou.
Jídlo
a krev.
A
osoby, které byly andělovými loutkami.
Zatímco
se Nazarach sedící v čele stolu bavil s Antoinem, Monique ostýchavě
klečela po jeho boku. Její vlasy zářily jako leštěné zlato a její róba na první
pohled pocházela od zkušeného návrháře. Křiklavě rudá látka stěží zakrývala
její torzo a pak v několika dlouhých cípech mizela do ztracena a zbytek
jejího těla zůstával odhalený. A Monique nebyla jediná upírka, která byla takto
vystavená na odiv. Po Antoinově levici seděla Simone, která byla taktéž
vyzývavě oblečená.
Ashwini
se pozorně rozhlédla a uvědomila si, že všechny přítomné upírky jsou oblečené
ve velmi podobných, stylových a velmi odhalujících róbách. Kromě Peridy,
usazené vedle Calana, která na sobě měla klasické tričko. Jakmile se na ní
Perida podívala, spatřila Ash v jejím pohledu vířící zuřivost. Víc, než
upírčin vztek jí ale znepokojovala skutečnost, že Nazarach pozval obě strany
sporu – buď se rozhodl vše ukončit… nebo se chystal na velmi nebezpečnou a
potenciálně smrtící hru.
V ten
moment zmíněný anděl vzhlédl. Z jeho jantarového pohledu čišely výkřiky
hrůzy a Ash zajímalo, jak vůbec mohl klidně spát.
„Lovkyně
Spolku.“ Ukázal jí k místu zhruba uprostřed dlouhého stolu. Janvier, který
byl povolán dříve, než ona, už byl usazený na protější straně. Jakmile ho
spatřila nezraněného, stísněný pocit, který cítila v hrudi, se rozplynul.
Když se usadila, uvědomila si, že je Nazarach oba dva usadil přímo doprostřed –
snad aby dobře slyšeli veškerou konverzaci a mohli tak lépe šířit slova o jeho
rozhodnutí a jeho krutosti?
Musela
však uznat, že to byla velmi efektní metoda a nebylo tak potřeba zabíjet
stovky. Stačilo krutě zabít jednoho a nikdo další už by si znovu nedovolil
proti němu povstat. Muž, který seděl vedle Ashwini počkal, než se Nazarachova
pozornost stočila k němu jinému a pak ji oslovil. „To, že jsi mou sestru
přivedla zpět, byl ten nejhorší čin, který jsi mohla udělat.“
Zadívala
se do jeho elektrizujícího, modrého pohledu a na jeho bezchybnou pokožku a pak
zvedla obočí. „To byla hrozba?“
„Samozřejmě,
že ne.“ Pohled Fréderica Beaumonta byl ledově chladný, když se setkal
s tím jejím. „Nikdy bych nevyhrožoval lovkyni, která je Nazarachovou
oblíbenkyní.“
„Chytrej
kluk.“ Který by jí rozerval hrdlo v momentě, kdy by byl přesvědčený o tom,
že by mu to prošlo. To ale neznamenalo, že ho nemohla využít. „Doneslo se ke
mně, že děláš do zbraní.“
Budiž
mu k dobru, že změnu tématu přijal. „Ano.“
„A
věděl bys, kde bych mohla sehnat ruční granátomety?“
Upír
se na moment odmlčel. „A můžu vědět na co, takovou věc potřebuješ?“
„Nikdy
nemůžeš vědět, kdy se taková věcička může hodit.“ Ty sny byly zvláštní a roztříštěné.
Vše, co si z nich skutečně pamatovala, bylo to, že by se jí hodily
granátomety. A vzhledem k jejímu daru, jejímu prokletí… „Jsem ráda, když
můžu být připravená na cokoli.“
„Možná
bych pro tebe mohl mít jedno jméno.“ Fréderic na ni nepřestával zírat. „Jsi
trošku jinde, než okolní svět, že, lovkyně?“
„Nebo
je někde jinde všechen okolní svět,“ odpověděla. V ten moment zachytila
Janvierův pohled. V jeho zelených očích, ve kterých byla zvyklá vidět
smích, zachytila stopu varování. A síla toho varování jí zamrazila až do morku
kostí. Ať už Nazarach plánoval cokoli, ona tu nechtěla být, až se to semele. Na
moment zvažovala, že by zavolala posily, ale proč by Kenjiho s Badenem zbytečně
vystavovala nebezpečí. Nazarach chtěl jako svědky jí s Janvierem.
Najednou
nastalo hrobové ticho a Ashwini věděla, že nebezpečí začalo ještě dříve, než Nazarach
pozvedl číši, kterou držel v ruce.
„Na
inteligentní konverzace a nové začátky.“
Chvíli
jí trvalo, než pochopila, proč se po jeho slovech celá místnost začala utápět
ve hmatatelném strachu.
Antoine
s Calanem seděli naproti sobě jako minulost a budoucnost a Ash byla
přesvědčená, že jen jeden z nich dnes přežije. „Přežije ten nejsilnější,“
zamumlala si pro sebe. Co nečekala, byla Frédericova odpověď, „ne vždycky.“
Naklonil se k ní blíž a dotkl se jejího ramene. „Někdy přežijí ti, kteří
se umějí nejlépe přizpůsobit.“
Otočila
se k němu. „Tvoje sestra přijde o živost, jestli se nepoučí.“
Fréderic
se pousmál. „Monique umí muže velmi dobře přesvědčit, aby dělali to, co ona
chce.“
„To je
možný, ale Nazarach není muž. A ona by na to mohla jednoho dne zapomenout.“
Upír
dvakrát pomalu zamrkal. „Neumře. Ne dnes v noci. Nazarach jí poníží a to
mu bude stačit.“
Ashwini
v jeho hlase zachytila hněv, což by bylo pochopitelné, ale bylo tu ještě
něco dalšího. Něco, z čeho jí naskočila husí kůže. Sledovala směr jeho
smyslného pohledu, který nakonec spočinul na odhaleném rameni Monique a
zavrtěla hlavou. „Řekni mi prosím, že to, co si myslím, není pravda.“
„Všichni
zemřou,“ zašeptal Fréderic a jeho hlas působil na její kůži jako smirglpapír.
„A proto je lepší vybrat si partnera z těch, kteří tu zůstanou na věčnost.“
Ash
ztěžka polknula a odložila sklenku s vodou. „To je velmi unikátní způsob,
jak se dívat na věci.“
„Daleko
praktičtější, než jak se na věci dívá Janvier.“ Fréderic se podíval na protější
stranu stolu a střetl se s pohledem zmíněného upíra. „Usiluje o tebe i
přesto, že se během pár desítek let proměníš v prach. Možná, že i dříve.
Takový vztah je nesmyslný.“
Ashwini
přejela očima Janvierův profil – znovu zdravě vypadající a bezchybný – a
zavrtěla hlavou. „Když o někoho usiluješ, nacházíš v tom potěšení…
potěšení, které ty nikdy nepoznáš.“ Došlo jí, aniž by se na to musela ptát, že
Monique s Frédericem byli v tomto nezdravém vztahu i před tím, než
byli oba Stvořeni. Fréderic stále udržoval oční kontakt s Janvierem.
„Nezáleží na tom, jak velké potěšení z téhle vaší hry má, bolest, která bude
nakonec nevyhnutelně následovat, ho zotročí na daleko delší dobu.“
A když
se Nazarach přeci jen rozhodne, že je Monique postradatelná?“ zašeptala.
Upír
se k ní v mžiku otočil a v jeho dříve tak kultivovaném pohledu
se zračilo šílenství, které v ní vyvolalo obavy z toho, co s ním
udělá věčnost.
„Zničím
každého, kdo by se mi ji pokusil vzít.“
Ashwini
neodpověděla a do mysli se jí vloudila jedna jediná myšlenka – Fréderic
Beaumont také nebude žít zas až tak dlouho. Ve skutečnosti, její žalostně
krátká délka lidského života bude možná delší, než délka života tohoto
konkrétního téměř-nesmrtelného. Nikdo nemohl doufat, že by se vítězně postavil
proti andělu s Nazarachovou mocí a silou - kromě Kádru Desíti samozřejmě a
Frédericovi to evidentně nedocházelo…
Ashwini
přejel hrůzou mráz po zádech – Nazarach se totiž postavil a roztáhl křídla,
která se stala dominantou celé místnosti - zářila, jak leštěný jantar, a
střetávala se v nich krása s hrůzou. Její strach byl zdravou odezvou. Nesnažila
se ho potlačit a naopak ho použila jako štít proti dopadu, který na ni měla
Nazarachova moc a síla. Poprvé si ho skutečně prohlédla a porozuměla, jak velmi
nelidský vlastně byl. Jak moc byl vytržen z lidské existence. Tohle
stvoření je všechny – upíry i lidi – vnímalo maximálně jako zajímavé pobavení,
nebo jako otravné hračky. Záleželo jen a jen na jeho současné náladě.
„Nemám
nic proti tomu,“ začal anděl tichým hlasem… který byl tak řezavý, jako čerstvě
nabroušený nůž, „když si mí upíři řeší své problémy sami mezi sebou. Nicméně,
vaše konflikty se dostaly do bodu, kdy už zpochybňovaly mou autoritu.“ Jeho
pohled padl na Antoina a pak na Simone. A na vyděšené ženě několik dlouhých
vteřin setrval. „Někteří z vás,“ pokračoval potichu, „evidentně věří, že
by zvládli odvádět lepší práci, než anděl, který tu vládl sedm staletí. Nemám
pravdu, Simone?“
Simoniny
prsty se chvěly takovým způsobem, že se rudá tekutina v její sklence, když
ji položila na stůl, rozlila. „Pane, já bych nikdy-„
„Lži,“
přerušil ji Nazarach, „jsou něco, čím naprosto opovrhuji.“
„Pane,“
pronesl Antoine a ochranitelsky položil ruku na rameno své partnerky. „Beru na
sebe veškerou zodpovědnost za naše činy.“
Nazarach
se na něho zadíval žhnoucím pohledem. „Ušlechtilý jako vždy, i přesto, že ona
by klidně prodala tvou duši, kdyby na to přišlo.“
Antoine
se chabě pousmál. „Všichni máme svou slabinu.“
Nazarach
se rozesmál a v jeho smíchu možná zaznívalo i zrnko skutečného pobavení –
ale bylo to pobavení nesmrtelného, bylo to ostří, díky němuž ostatní krváceli.
„Jsem potěšen, že se Calanovi nepodařilo tě zabít, Beaumonte.“ Pak se andělova
pozornost stočila ke zmíněnému upírovi. „Mladý lev, který neumí moc dobře
střežit kořist, jež si hodlal ponechat.“ Při svých slovech pohladil Monique po
hlavě. Byl to tichý, nemilosrdný výsměch.
Calanův
pohled střelil k Janvierovi. „Příliš snadno jsem důvěřoval. Takovou chybu
znovu neudělám.“
„Ta
chyba,“ opravil ho Janvier s nenuceným pokrčením ramen, „ti zachránila
život.“
Výraz
Nazarachovy tváře se nezměnil, ale v jeho hlase se nesla nová vrstva
chladu. „Cajún má pravdu. Vzal si něco, co patřilo mně. Co mi brání v tom,
abych ti na místě neodtrhnul všechny končetiny… hezky jednu po druhé ?“
Calan
se postavil a ihned padl na kolena. „Přijmi mou nejhlubší omluvu, pane. Byl
jsem… příliš horlivý. Pokoušel jsem se ti dokázat, že bych ti sloužil daleko
lépe, než ti, kteří už svou pozici berou jako samozřejmost.“
Na
dlouhý moment se rozhostilo absolutní ticho a Ashwini pochopila, že v té
chvíli padl andělův rozsudek. Když Nazarach se zasvištěním vzduchu složil
křídla, nikdo se neopovažoval ani dýchat.
„Simone,“
pronesl svým tiše nebezpečným hlasem. „Pojď ke mně.“
Drobná
upírka se zvedla a tak strašlivě se chvěla, že mohla stěží chodit. Antoine
vstal spolu s ní, „pane,“ začal.
Nazarach
ale ostře zavrtěl hlavou. „Jen Simone.“ Když se zdálo, že by se upír mohl
pokusit znovu promluvit, anděl pokračoval, „až tak benevolentní nebudu ani
k tobě, Antoine.“
Očividně
se zdráhající Antoine se posadil zpět na své místo. A to, pomyslela si Ashwini,
byla cena za téměř-nesmrtelnost. Vzdát se části své vlastní duše. Sledovala,
jak Simone došla k andělovi, ale dříve, než před ním mohla pokleknout, ji
Nazarach chytil za obě paže, sklonil se k ní a něco jí šeptal do ucha.
Nikdo
se nikdy nedozví, co jí pověděl, ale když se upírka otočila tak, že na ni
všichni viděli, byla bílá jako zeď. Nazarach jí položil ruku na rameno a
podíval se na Antoina. „Simone bude na příští desetiletí mým hostem. Souhlasí
s mým názorem, že se potřebuje naučit pár lekcí o tom, jak se chovat
k andělům.“
Antoinovi
ztuhl obličej, ale tentokrát nepromluvil.
„A ty,
Antoine, mi zůstaneš věrně sloužit.“ Tichý rozkaz a zároveň nemilosrdné
varování. Andělovy prsty něžně klouzaly po Simonině bledé tváři. „Absolutně
věrně sloužit.“
„Ano,
pane.“ Antoine sklonil hlavu, aby se nemusel dívat na ženu, kterou považoval za
svou. Ale Nazarach ještě neskončil. „I přes to, co jsi udělal, ušetřím tvůj
život, ale neušetřím životy dětí tvých dětí. Beaumontových upírů již více
nebude, ne na dalších dvě-stě-padesát let.“
Fréderic
zalapal po dechu a Ashwini se nepotřebovala ptát z jakého důvodu. Upírovi
bylo právě řečeno, že pokud si nepřál sledovat smrt svých vlastních dětí, tak
žádné mít nemůže. A vzhledem k tomu, že upíři nezůstávali po transformaci
plodní příliš dlouho, znamenalo to, že nikdy nebude mít svého vlastního
potomka.
Calan
setrval celou tu dobu absolutně nehybný. V okamžiku, kdy Nazarach pronesl jeho
jméno, zvedl hlavu.
„Pokud
si přeješ se svým Řádem setrvat v Atlantě, tak se upíšeš na další sto let
trvající Smlouvu.“ Na první pohled se to zdálo jako velmi mírný trest – konec
konců Calan přeci Nazarachovi sloužit chtěl. Ale když si všimla, jak anděl opět
pohladil Monique po vlasech, tak jí to došlo – tušil, že mezi překrásnou
upírkou a vůdcem Řádu něco bylo. A tuto skutečnost by zneužíval k tomu,
aby Calana mučil kdykoli a jakkoli by se mu zachtělo.
Té
noci nebyla prolita žádná krev. Alespoň žádná, která by byla vidět. Ale když
sledovala, jak Simone padla na kolena po Nazarachově druhé straně od Monique,
tak pochopila, že některé rány nemusely krvácet a přesto mohly prolít řeky
bolesti. Bolesti, která poskvrnila nejen osoby, ale i místo, kde se odehrála. A
Simoniny tiché výkřiky se už teď začínaly vpíjet do půvabných oblouků
Nazarachova sídla.
Jsi nejlepší,moc děkuji za pokračování♥♥♥
OdpovědětVymazatMoc děkuji za pokračování 😀 a hlavně že znovu překládáš
OdpovědětVymazatděkuji za překlad :)
OdpovědětVymazatDěkuji moc včeličko :-)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za kapitolu. Jana
OdpovědětVymazatDěkuji ☺
OdpovědětVymazatDekuji za další kapitolu ;)
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatDekujiii
OdpovědětVymazatopět super :-)
OdpovědětVymazatDíky za další úžasnou kapitolu a za to že zas překládáš 🌸
OdpovědětVymazatDěkuju za další skvělý překlad. :-) M.
OdpovědětVymazatMockrát děkuji za další kapitolu. :-) Renča
OdpovědětVymazatMoc děkuji!!!
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatDěkuji za pokračování a výborný překlad👍
OdpovědětVymazatDěkuji moc
OdpovědětVymazatMoc děkuji 🤩
OdpovědětVymazat