čtvrtek, 16. leden 2014
Když
Raphael vycházel z vyšetřovny, kde ležel Venom, Elena si zrovna stírala krev z obličeje.
"Potřebuji využít tvých schopností, Eleno."
Odložila
mokrý ručník, který našla v jedné z prázdných vyšetřovacích místností. Tváře jí
stále bolely, ale ne tolik, jako kdyby byla člověkem – její tělo se už na
nějaké úrovni začalo hojit. "Jde o toho mrtvýho anděla?"
Rapahel
přikývl.
"A
co Venom – je...?"
"Není
snadné ho zabít."
Cestou
na místo činu nepromluvili. Strana Útočiště, kde se nacházelo tělo mrtvého
anděla, byla posetá kameny. Elena rychle zhodnotila nerovný a nebezpečný povrch
a uvědomila si, že přistání na tomto místě bude obtížné. Její hrdost jí
nabádala, aby se o něj přesto pokusila, ale uvědomila si, že právě v tuto
chvíli jí Raphael potřeboval na sto procent funkční, protože tento úkol mohla
zvládnout pouze ona. Potřebuju trochu pomoct.
Raphael
se v letu přesunul nad ní a přikázal jí, aby složila křídla. Bylo překvapivě
těžké jít proti svým nově nabytým instinktům, ale přesto je zvládla zatáhnout.
Zachytil ji dříve, než vůbec stihla začít klesat a bezchybně s ní přistál na
nejbližším stabilním kuse skály.
"Díky."
Myslí už byla u nehybného těla a přistoupila k němu blíže. Shora to vypadalo,
jakoby anděla někdo shodil. Jeho kosti byly polámané a končetiny byly natolik
poškozené, že ne všechny byly vcelku. Nyní si ale všimla, že měl od těla
oddělenou hlavu a v jeho torzu byla prázdná díra, ve které nechybělo jen srdce,
ale všechny vnitřní orgány.
"Někdo
se potřeboval skutečně ujistit, že to nerozchodí." Andělova žebra se
leskla v horském slunci a krev už začínala zasychat. Měla zvláštní odlesk a
Elena se se
zamračeně koncentrovaným výrazem naklonila blíže. "To vypadá, jako by se
jeho tělo měnilo v kámen." Ztvrdlý povrch temně rudé barvy působil
zvláštně krásně.
"To
je jen iluze," odpověděl jí Raphael. "Jeho buňky se snaží
regenerovat."
Elena
sebou trhla zpět. "Je pořád naživu?"
"Ne.
Ale než nesmrtelný skutečně zemře, nějakou dobu to trvá."
"Nejde
o pravou nesmrtelnost, že ne? Když stejně můžeš umřít?"
"Když
to přirovnáš k životu smrtelníka..."
Ano.
"Takže uříznout hlavu a když se chceš extra ujistit, tak i vyjmout
orgány."
"Také
mu vyjmuli mozek."
Elena
zůstala zírat na sťatou hlavu. "Vypadá nepoškozeně." Natáhla ruku
dopředu, ale vzápětí ji zase stáhla zpět. "Fakt už je
mrtvej?"
zeptala se a když znovu natáhla ruku a blížila se ke krví zbarveným vlasům,
které kdysi mohly být blond, zaťala nehty do dlaně.
"Ano." Raphael už ale klečel
na druhé straně těla a v ruce zvedal to, co zbylo z andělovy hlavy.
Celá
zadní strana chyběla. Zbyla jen prázdná slupka. Elena pocítila vlnu žáru, která
se jí z nevíry vedrala do tváří a kývla na Raphaela, aby hlavu položil zpět na
zem. "Důkladná práce."
Raphael
ji umístil na kamenný povrch, tváří vzhůru. "Jmenoval se Aloysius. Byl
čtyři sta deset let starý." Když znala jméno, všechno bylo vždy daleko
těžší. Zhluboka se nadechla a začala oddělovat jednotlivé vrstvy pachů. Bylo
jich tu tolik. "Bylo tu hodně andělů." A jak se zdálo, její
rozvíjející se schopnost vycítit anděly zrovna dnes fungovala.
"Dokud
nepřišli na to, že mu chybí mozek, panovala tu naděje, že by mohl být
oživen." Elena se dívala na Raphaela, který stále klečel na druhé straně
těla, ze kterého nezbylo víc, než jen prázdná skořápka. Už jí to jednou řekl,
ale – "On by skutečně mohl přežít, kdyby mu nechali mozek?"
"Nesmrtelnost
není vždy příjemná." Jeho odpověď nenechávala prostor pro dvojsmyslnost.
"Během vyjmutí orgánů byl pravděpodobně celou dobu při vědomí."
Elena
polkla a zavrtěla hlavou. "Na to sem příliš mladá, viď? Kdyby se někdo
rozhodl mě naporcovat, já bych při vědomí nezůstala, že ne?"
"Ne."
"To
je dobře." Nebyla typem, který by se vzdával, ale také by nechtěla vědět,
co by s ní udělalo, kdyby
přežila takový druh mučení. "Vzhledem k
rozstřiku krve, bych řekla, že ho shodili z pěkný vejšky." Nechtěla příliš
přemýšlet nad tím, co všechno mohla mít přilepené na podrážkách bot – koroner
by ji za takové narušení místa činu nechal zavřít za mříže, ale své svědomí
snadno umlčela skutečností, že celé okolí
bylo již narušeno takovým způsobem, že pro kohokoli jiného, než rozeného lovce,
byly všechny stopy ztraceny.
"Nicméně,"
pokračovala, "nebylo to zase tak vysoko, aby ho to roztrhalo na kusy –
můžeš posoudit, jestli měl v těle orgány, když ho shodili?" Vzhledem ke krvavé scéně, která se
před nimi nacházela, to nedokázala určit.
"Ano,
měl." Raphael ukázal na otevřený hrudní koš. "Kousky některých z nich
tu stále jsou." Sáhl dovnitř a vyndal něco, co vypadalo jako tvrdý růžový
kámen s ostrými hranami. Kámen se ve svitu slunečních paprsků leskl temně
růžovou barvou. "Část jeho jater."
Eleně
vyskákala husí kůže. "Jseš si jistej, že to nemůže cejtit?"
"Je
mrtvý. To, co dělá jeho tělo, by se dalo přirovnat ke kuřeti, které běhá kolem
i po tom, co mu byla sťata hlava."
"Posmrtný
nervový reflexy." Dávalo smysl, že než ze staršího nesmrtelného vyprchal
veškerý život, trvalo to delší dobu. Raphael vrátil kámen zpět do hrudníku
mrtvého anděla a ukázal na jeho hlavu. "Na zemi byly také nalezeny části
jeho mozku."
Ve
vteřině, kdy se vrátí domů hodlala ty boty zahodit. "Takhle tvrdej dopad
by jeho vnitřnosti proměnil na kaši," řekla. "Nebylo by pak daleko
obtížnější je vyjmout?"
"Ne
v případě, že by ho ten 'chirurg' nechal natolik zahojit, aby byly jeho
orgány opět životaschopné.“
Doposud tu krvavou scénu zvládala vcelku dobře, ale s
uvědoměním toho, o jak chladnokrevnou vraždu se jednalo, se Elena hrůzou
otřásla.
„Ježíši.“
„Použij své schopnosti, lovkyně.“ Připomenul jí jemně.
„Vítr se ustálil, ale to se bez varování může změnit.“
Elena ze sebe setřásla hrůzu a začala oddělovat
jednotlivé vrstvy pachů, které již znala – oddělovat dobré osoby od těch zlých,
bude až později. Byla zrovna uprostřed celého procesu, když její schopnost
vycítit anděly bez varování zmizela a Eleně zůstala jen jediná stopa. „Byl tu
nějakej upír.“
„Se záchranným týmem žádný nebyl,“ zareagoval Raphael se
soustředěným výrazem.
„To znamená, že tu byl ještě předtím.“ Snažila se nedávit
se ze sladkého pachu mrtvého těla, které před ní leželo – rozhodně nevydávalo
pach, který by od smrti čekala – a soustředila své smysly na pach upíra.
Cedr s nádechem ledu. Neobvyklá vůně, plná elegance.
Vytřeštila oči. „Riker. Byl tu Riker.“
Ďakujem! :-)
OdpovědětVymazatDěkuji za další kapitolu. Katka
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad,ty nás pekne napínaš,samozrejme aj s autorkou.:)Lenka
OdpovědětVymazatMoc děkuji za skvělý překlad. Veronika
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky za další kapitolku
OdpovědětVymazatDěkuji za krásný překlad ! ! !
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad! :-) Susan
OdpovědětVymazatĎakujem krásne :)
OdpovědětVymazatĎakujem!! Lil:)
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazat