Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 1/2 31. kapitola

čtvrtek, 16. leden 2014

Když Raphael vycházel z vyšetřovny, kde ležel Venom, Elena si zrovna stírala krev z obličeje. "Potřebuji využít tvých schopností, Eleno."
Odložila mokrý ručník, který našla v jedné z prázdných vyšetřovacích místností. Tváře jí stále bolely, ale ne tolik, jako kdyby byla člověkem – její tělo se už na nějaké úrovni začalo hojit. "Jde o toho mrtvýho anděla?"
Rapahel přikývl.
"A co Venom – je...?"
"Není snadné ho zabít."

Cestou na místo činu nepromluvili. Strana Útočiště, kde se nacházelo tělo mrtvého anděla, byla posetá kameny. Elena rychle zhodnotila nerovný a nebezpečný povrch a uvědomila si, že přistání na tomto místě bude obtížné. Její hrdost jí nabádala, aby se o něj přesto pokusila, ale uvědomila si, že právě v tuto chvíli jí Raphael potřeboval na sto procent funkční, protože tento úkol mohla zvládnout pouze ona. Potřebuju trochu pomoct.

Raphael se v letu přesunul nad ní a přikázal jí, aby složila křídla. Bylo překvapivě těžké jít proti svým nově nabytým instinktům, ale přesto je zvládla zatáhnout. Zachytil ji dříve, než vůbec stihla začít klesat a bezchybně s ní přistál na nejbližším stabilním kuse skály.
"Díky." Myslí už byla u nehybného těla a přistoupila k němu blíže. Shora to vypadalo, jakoby anděla někdo shodil. Jeho kosti byly polámané a končetiny byly natolik poškozené, že ne všechny byly vcelku. Nyní si ale všimla, že měl od těla oddělenou hlavu a v jeho torzu byla prázdná díra, ve které nechybělo jen srdce, ale všechny vnitřní orgány.

"Někdo se potřeboval skutečně ujistit, že to nerozchodí." Andělova žebra se leskla v horském slunci a krev už začínala zasychat. Měla zvláštní odlesk a Elena se se zamračeně koncentrovaným výrazem naklonila blíže. "To vypadá, jako by se jeho tělo měnilo v kámen." Ztvrdlý povrch temně rudé barvy působil zvláštně krásně.
"To je jen iluze," odpověděl jí Raphael. "Jeho buňky se snaží regenerovat."
Elena sebou trhla zpět. "Je pořád naživu?"
"Ne. Ale než nesmrtelný skutečně zemře, nějakou dobu to trvá."
"Nejde o pravou nesmrtelnost, že ne? Když stejně můžeš umřít?"
"Když to přirovnáš k životu smrtelníka..."

Ano. "Takže uříznout hlavu a když se chceš extra ujistit, tak i vyjmout orgány."
"Také mu vyjmuli mozek."
Elena zůstala zírat na sťatou hlavu. "Vypadá nepoškozeně." Natáhla ruku dopředu, ale vzápětí ji zase stáhla zpět. "Fakt už je mrtvej?" zeptala se a když znovu natáhla ruku a blížila se ke krví zbarveným vlasům, které kdysi mohly být blond, zaťala nehty do dlaně.
"Ano." Raphael už ale klečel na druhé straně těla a v ruce zvedal to, co zbylo z andělovy hlavy.

Celá zadní strana chyběla. Zbyla jen prázdná slupka. Elena pocítila vlnu žáru, která se jí z nevíry vedrala do tváří a kývla na Raphaela, aby hlavu položil zpět na zem. "Důkladná práce."
Raphael ji umístil na kamenný povrch, tváří vzhůru. "Jmenoval se Aloysius. Byl čtyři sta deset let starý." Když znala jméno, všechno bylo vždy daleko těžší. Zhluboka se nadechla a začala oddělovat jednotlivé vrstvy pachů. Bylo jich tu tolik. "Bylo tu hodně andělů." A jak se zdálo, její rozvíjející se schopnost vycítit anděly zrovna dnes fungovala.
"Dokud nepřišli na to, že mu chybí mozek, panovala tu naděje, že by mohl být oživen." Elena se dívala na Raphaela, který stále klečel na druhé straně těla, ze kterého nezbylo víc, než jen prázdná skořápka. Už jí to jednou řekl, ale – "On by skutečně mohl přežít, kdyby mu nechali mozek?"
"Nesmrtelnost není vždy příjemná." Jeho odpověď nenechávala prostor pro dvojsmyslnost. "Během vyjmutí orgánů byl pravděpodobně celou dobu při vědomí."

Elena polkla a zavrtěla hlavou. "Na to sem příliš mladá, viď? Kdyby se někdo rozhodl mě naporcovat, já bych při vědomí nezůstala, že ne?"
"Ne."
"To je dobře." Nebyla typem, který by se vzdával, ale také by nechtěla vědět, co by s ní udělalo, kdyby přežila takový druh mučení. "Vzhledem k rozstřiku krve, bych řekla, že ho shodili z pěkný vejšky." Nechtěla příliš přemýšlet nad tím, co všechno mohla mít přilepené na podrážkách bot – koroner by ji za takové narušení místa činu nechal zavřít za mříže, ale své svědomí snadno umlčela skutečností, že celé okolí bylo již narušeno takovým způsobem, že pro kohokoli jiného, než rozeného lovce, byly všechny stopy ztraceny.

"Nicméně," pokračovala, "nebylo to zase tak vysoko, aby ho to roztrhalo na kusy – můžeš posoudit, jestli měl v těle orgány, když ho shodili?" Vzhledem ke krvavé scéně, která se před nimi nacházela, to nedokázala určit.
"Ano, měl." Raphael ukázal na otevřený hrudní koš. "Kousky některých z nich tu stále jsou." Sáhl dovnitř a vyndal něco, co vypadalo jako tvrdý růžový kámen s ostrými hranami. Kámen se ve svitu slunečních paprsků leskl temně růžovou barvou. "Část jeho jater."

Eleně vyskákala husí kůže. "Jseš si jistej, že to nemůže cejtit?"
"Je mrtvý. To, co dělá jeho tělo, by se dalo přirovnat ke kuřeti, které běhá kolem i po tom, co mu byla sťata hlava."
"Posmrtný nervový reflexy." Dávalo smysl, že než ze staršího nesmrtelného vyprchal veškerý život, trvalo to delší dobu. Raphael vrátil kámen zpět do hrudníku mrtvého anděla a ukázal na jeho hlavu. "Na zemi byly také nalezeny části jeho mozku."
Ve vteřině, kdy se vrátí domů hodlala ty boty zahodit. "Takhle tvrdej dopad by jeho vnitřnosti proměnil na kaši," řekla. "Nebylo by pak daleko obtížnější je vyjmout?"
"Ne v případě, že by ho ten 'chirurg' nechal natolik zahojit, aby byly jeho orgány opět životaschopné.“

Doposud tu krvavou scénu zvládala vcelku dobře, ale s uvědoměním toho, o jak chladnokrevnou vraždu se jednalo, se Elena hrůzou otřásla.
„Ježíši.“
„Použij své schopnosti, lovkyně.“ Připomenul jí jemně. „Vítr se ustálil, ale to se bez varování může změnit.“

Elena ze sebe setřásla hrůzu a začala oddělovat jednotlivé vrstvy pachů, které již znala – oddělovat dobré osoby od těch zlých, bude až později. Byla zrovna uprostřed celého procesu, když její schopnost vycítit anděly bez varování zmizela a Eleně zůstala jen jediná stopa. „Byl tu nějakej upír.“
„Se záchranným týmem žádný nebyl,“ zareagoval Raphael se soustředěným výrazem.
„To znamená, že tu byl ještě předtím.“ Snažila se nedávit se ze sladkého pachu mrtvého těla, které před ní leželo – rozhodně nevydávalo pach, který by od smrti čekala – a soustředila své smysly na pach upíra.
Cedr s nádechem ledu. Neobvyklá vůně, plná elegance.

Vytřeštila oči. „Riker. Byl tu Riker.“


11 komentářů: