Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - 2/2 25. kapitola

Bouřlivou zuřivost, která ho ovládala, proťala nelítostná ostrost jejích slov. Raphael jí pozorně poslouchal a uvědomoval si, co zůstalo nevyřčené.
Beru tě takového, jaký jsi. Ber mne také takovou, jaká jsem.
„Nikdy jsem tě nevnímal jinak, než jako válečnici.“ Dokonce i v momentě, kdy hledala útočiště v jeho náruči, si uvědomoval, že se mu odevzdala dobrovolně, že ocitnout se v tu chvíli vůči němu zranitelná, bylo její vědomé rozhodnutí.


Elena stiskla rty a zavrtěla hlavou. Volně padající prameny vlasů jí divoce klouzaly po ramenou. „To nestačí, Raphaeli.“
V Útočišti ho žádala, aby jí přestal vnikat do mysli. Pro archanděla to bylo velmi těžké rozhodnutí, protože pokud se chtěl ujistit o jejím bezpečí, nejjednodušším způsobem, jak toho dosáhnout bylo, sledovat její mysl.
„Dal jsem ti obrovskou volnost.“
„A s kým nás srovnáváš, Archanděli?“ zeptala se. Sledovala ho těma svýma bledýma očima, které se v temnotě noci jasně třpytily.

Uvědomil si, že to byla známka její rostoucí nesmrtelnosti a zajímalo ho, zda už si všimla, že se jí zlepšilo noční vidění. To by byl přínos, kterého by si jeho lovkyně velice cenila – a nesmrtelnost mohla pouze vylepšit to, co v jedinci už mělo položené základy.
„Vytváříme si svoje vlastní pravidla,“ pokračovala. „Nemáme žádnou předlohu, který bysme se měli držet.“

Raphaelovi v mysli vyvstaly obrazy jejího zlámaného těla, jež mu tenkrát spočívalo v náruči i toho, jak z ní kapku po kapce odcházel život. A pak následovalo ticho. Celý, nekonečný, nemilosrdný rok ticha.
„Elijah s Hannah jsou spolu stovky let,“ řekl. „A ona ho vždy poslouchala.“
Jeho lovkyně se srdcem smrtelnice se roztřeseně pousmála. „A tohle bys opravdu chtěl?“ Zašeptala zastřeně.

Uvědomoval si, že v tomto momentě by jí mohl hrozivě ublížit. Stejně jako její otec, by jí mohl říct, že není tím, kým by měla být. Že to, čím je, pro něho znamená jen hanbu. Kdyby to udělal, zasáhl by její největší slabinu a vyhrál jejich hádku.
Byl archandělem a po čas svého života činil jedno nemilosrdné rozhodnutí za druhým.
„Ne,“ odpověděl. Protože Elena byla přesně tím, kým být měla. Jeho partnerkou, jeho družkou. „Ale kdybys byla jako Hannah, bylo by to jednodušší.“

Elena se rozesmála. „Mohla bych ti říct to samý - že by všechno bylo jednodušší, kdybys poslouchal ty mě.“
Dlouhou, dlouhou dobu si hleděli zpříma do očí… pak se Raphael natáhl dopředu a položil jí dlaň na tvář. „Dám ti svobodu, po které toužíš,“ prohlásil, zatímco bojoval proti všem svým instinktům, „ale pod jednou podmínkou.“
Elena se zamračila. „Pod jakou?“
„Copak mi nevěříš, lovkyně?“
„Ani co by se za nehet vešlo. Ne, když chceš, aby bylo po tvym.“ Ale navzdory svým slovům se přiklonila k jeho dlani a rukou mu zajela do vlasů.

Raphael ji prsty pevně chytil za bradu. „Zavoláš mě. Bez jakéhokoli zaváhání, bez přemýšlení, bez čekání do poslední chvíle. Pokud budeš v nebezpečí, tak mě zavoláš.
„Když to bude opodstatněný,“ pokoušela se vyjednávat. „Když mě bude pronásledovat upír, co ho pohltila krvežíznivost, tak je to něco jinýho, než mocí posedlej anděl.“
„Nejsem zvyklý vyjednávat.“ Většina lidí se podvolila všemu, co vyžadoval.
Z úsměvu, kterým ho obdařila, roztály i poslední zbytky jeho chladné zuřivosti.
„V tom případě bych řekla, že se příštích pár stovek let, budeš mít co učit, že?“

Raphael si nemohl pomoci. Políbil ji a nasál do sebe její vřelost i smích, aby se jimi také zahřál. Uvědom si, že na vlastní riziko provokuješ archanděla.
V tom momentě mu omotala ruce kolem krku a prsty mu začala přejíždět po obloucích křídel. Já ti nevim, archanděli, ale mě se celkem líbí, co mi to vždycky přinese.
Rozevřela rty a on vnikl do jejích nabídnutých úst a bral si je s hladem, který ho už dávno nepřekvapoval. Připadalo mu, jako kdyby se pouto, které mezi sebou měli, s každou hodinou ještě více prohlubovalo. Zavoláš mě.
Když to bude opodstatněný.

Raphael její slova pečlivě zvažoval a pak se spokojeně pousmál. Tak tedy dobře. Ale pokaždé, když mě nezavoláš, mi vysvětlíš naprosto každou modřinu a každé zranění.
Elena přerušila intimitu jejich polibku a zírala na něj. „Modřiny i zranění jsou pro lovce každodenním chlebem!“

Raphael jí pevně chytil pažemi, zvedl jí z větve, na které seděla a pomocí své obrovské síly a moci je vynesl nahoru, k hvězdami poseté noční obloze.
„Raphaeli,“ řekla ve chvíli, kdy ji nad nočními mraky pustil, „Myslim to vážně. Nemůžeš přece čekat, že-„
Raphael změnil směr letu. „Se mi budeš zodpovídat?“
„Jo!“ souhlasila s ním a také upravila směr letu, aby ho mohla následovat.
„A já se snad své družce nezodpovídám?“

Slova, která zrovna chtěla vyslovit, jí zamrzla na jazyku. „No,“ zamumlala a nechala ho, aby ji chytil kolem pasu, „když to podáš takhle, tak se s tebou nemůžu hádat, že?“ Byl to nečekaný, dech beroucí dar, kterým otevřeně akceptoval její nárok na jeho osobu.
V jeho očích se zableskl modrý plamen a jeho rty se s drobounkými, škádlivými kousnutími otíraly o ty její.
Zatančíš si se mnou, Eleno?
Elena vykulila oči a v břiše se jí roztančily motýly. „Tady? Teď?“
Raphael jí dlaněmi svůdně přejel po žebrech a palci se něžně dotýkal spodních křivek jejích ňader.

Ano, tady a teď.
„Ale-„  Jakmile jí skousl spodní ret a zároveň jí skrz látku topu stiskl bradavku, zalapala po dechu. Počkej. Počkej.

Chtěla se ho ještě na něco zeptat, než se jí blahem roztaje mozek, ale místo toho v mysli ucítila vůni deště s větrem. Byla čerstvá a divoká. A pak jí Raphael s otevřeným majetnictvím sevřel do dlaně ňadro. Já si ale nepřeji čekat.

12 komentářů: