4
Honor dorazila zpět
do Akademie Spolku až po půlnoci. Odložila si tašku s laptopem na malý
stůl, který stál vedle skříně v místnosti, kde byla ubytovaná. Většinu
zbývajícího prostoru pokoje zabírala postel. Velikost zdejších místností byla
akurátní jejich účelu – většina lovců je využívala jen pro krátké časové úseky,
kdy vyučovali na Akademii. Honor tu bydlela už od chvíle, kdy ji propustili z nemocnice.
Nebylo to z důvodu,
že by si nemohla dovolit něco lepšího. Vzhledem k výši honorářů, které
lovci dostávali za svoji vysoce rizikovou práci a také ke skutečnosti, že
neměla příliš možností, jak vydělané peníze utratit, měla před svým únosem
našetřenou značnou finanční rezervu. Během své rekonvalescence se svých úspor
ani nedotkla, protože Spolek platil všem svým lovcům veškeré zdravotní výlohy.
Pravdou bylo, že kdyby chtěla, mohla se odstěhovat klidně do obrovského
střešního bytu. Honor se ale nezdálo, že by to stálo za námahu se stěhováním.
Jenže dnes večer se
jí najednou tahle malá místnost zdála jako klec. Jak mohla být doteď tak
otupělá, že si nevšimla té klaustrofobické stísněnosti? Uvědomění hloubky své
vlastní apatie pro ni bylo jako rána pěstí, ze které jí začalo hučet v hlavě
– ten hukot ale nebyl tak výrazný, aby zmírnil její ostrou reakci na stísněné
okolí.
Honor se začala
potit. Strhla ze sebe svetr a odhodila ho na postel. Jenže ani to jí nepomohlo.
Voda.
Několik minut po té,
co jí hlavou proběhla myšlenka na vodu, už byla oblečená ve sportovních,
jednodílných, černých plavkách a v županu. Cestou k bazénu Akademie
natrefila na několik osob, které byly také ještě vzhůru, a které ji pozdravily
a pokračovaly dál. Brzy na to už Honor zaplula do dokonale čistě modré vody,
která slibovala klid a mír.
Tempo, tempo, nádech.
Tempo, tempo, nádech.
Pravidelný rytmus
plavání pro ni byl lepší, než meditace. Trvalo to přesně deset délek bazénu,
ale nakonec byla přeci jen klidnější. Nicméně, v momentě, kdy se vrátila
do svého pokoje, se dusivý pocit okamžitě vrátil zpět – teď, když si všimla,
jak byl ten prostor vlastně malý, to nemohla dostat z hlavy. Její noční
můry – zlomyslně chňapající věci – byly děsivé i bez přídavku klaustrofobie.
Vzhledem k tomu,
že se u bazénu i osprchovala, si teď jen oblékla čisté oblečení a popadla svůj
laptop. V tuhle noční hodinu byla knihovna velice tichým místem, ale to
neznamenalo, že byla opuštěná. Bylo tu několik instruktorů, kteří pracovali na
podkladech pro výuku a lovkyně, která vypadala, že sem přišla přímo z terénu.
Honor stačil jediný
pohled na lesknoucí se tmavé vlasy a okopané boty té lovkyně a překvapeně se usmála. „Ashwini?“
Vysoká, dlouhonohá lovkyně
odložila knihu, kterou zrovna pročítala a otočila se. Na tváři se jí objevil
úsměv, který jí změnil z pohledné ženy na dechberoucí krásku. Ashwini
zakvílela, přeskočila stůl a pevně Honor objala. Po vážném zranění způsobeném nožem,
které před nedávnem utrpěla už nebylo ani památky.
Honor se zasmála a
její obětí opětovala – Ash byla jedním z mála lidí, se kterými i přímo po
svém věznění snesla blízký tělesný kontakt. Možná to bylo z toho důvodu,
že druhá lovkyně byla její nejlepší kamarádka… a nebo to bylo proto, že Ashwini
byla tím, kdo jí strhnul šátek, kterým měla zavázané oči a odstřelila řetězy,
díky kterým byla vězněná a bezmocná, její tělo pouhým kusem masa pro její
únosce.
„Mám
tě Honor – ty parchanti se tě už nedotknou.“
„Co tu děláš,
šílenče?“ zeptala se a snažila se místo na zkaženou, tíživou atmosféru ohavných
vzpomínek, soustředit na skutečnost, že její kamarádka to s ní nikdy
nevzdala.
Ashwini ji vtiskla na
tvář polibek a pak se od ní odtáhla. „Přišla jsem se na tebe podívat, ale tys
nebyla ve svym pokoji, tak jsem se rozhodla, že počkam tady.“ Jeden z instruktorů
na ně hlasitě zašeptal, „ššš,“ a Ash protočila oči. „Vtipný, Demarco. Nepřijela
náhodou na tvojí poslední párty kvůli hluku policie?“
Urostlý lovec se
světlými vlasy, který evidentně miloval slunce, se zakřenil a ukázal na ni
prstem. „Já věděl, že si tam taky byla, Slečno Prolhaná.“
„Lidi, tohle je
knihovna,“ pronesl poslední člověk v místnosti. Nohy v odřených botách
měl odložené na stole a v rukou držel otevřenou, v kůži vázanou knihu.
Ash s Demarcem zahučeli.
Ransom byl totiž poslední osobou, kterou byste čekali, že v knihovně najdete
– jenže se povídalo, že se dal dohromady s knihovnicí. Honor si říkala, že
dokud to na vlastní oči neuvidí, tak tomu neuvěří. Ransom si odložil knihu do
klína a s rukama založenýma za hlavou se opřel do židle. „Budu učit kurz
pro pokročilý o tom, jak v nezbytnejch případech jednat s Bratrstvem Okřídlenců.“
Ashwini se mu
postavila za záda a začala si pohrávat s Ransomovými nádhernými, černými vlasy.
Rozpletla jeho všudypřítomný cop a projížděla prsty mezi jednotlivými prameny. „Jaký
používáte kondicionér, Profesore Ransome? Asi bych měla změnit značku.“
„Jdi se vycpat.“ Odpověděl
jí nevzrušeně a zaměřil se na Demarca. „Mam hlad.“
Druhý lovec chvíli
přemýšlel, a pak rázně přikývl. „Jo, já taky.“
A přesně tak se Honor
ocitla se třemi dalšími lovci, v jinak opuštěné jídelně a jen tak si
povídali. Bylo to něco, co už celé měsíce neudělala. Dokonce od sebe
odstrkovala i Ash, která se ji často snažila vytáhnout ven, a teď nemohla
pochopit, proč to vlastně celou dobu dělala. Poprvé od té doby, co unikla z té
pekelné díry, kde téměř zemřela, se místo jako zapomenutý stín, průhledná
iluze, cítila jako skutečná osoba.
Přestaň sama sobě
lhát Honor.
Ve Věži se také
cítila jako velmi skutečná a velmi živá osoba. Sice to způsoboval hrůzu
nahánějící strach, ze kterého se jí kůže orosila potem a hluboce zakořeněné
nutkání, které jí táhlo k upírovi, který se na ni díval pohledem vyzařujícím
sex – temným a výkřiky doprovázejícím druhem sexu – ale i přesto se cítila
naživu.
Zaťala ruku, ve které
držel hrnek s kávou. Už dokonce snědla sýrový sendvič s banánem.
Poprvé po mnoha měsících měla skutečný hlad – díky výživově přísnému jídelníčku
Spolku se sice během posledního půl roku pomalu vrátila zpět ke své zdravé váze,
ale žádné jídlo, které jedla, nevnímala. Jedla jen proto, že to bylo
jednodušší, než se dohadovat.
Podle Dmitriho
pohledu bylo jasné, že její křivky oceňoval, že neměl problém se skutečností,
že její přirozená figura měla na současné módní poměry příliš výrazný tvar
přesýpacích hodin. Byla si jistá, že by mu dělalo obrovské potěšení hladit
každičký kousek jejího ženského těla… pokud by zrovna nebyl v náladě na
trochu bolesti.
„Potkal jste se někdo
osobně s Dmitrim?“ zeptala se během odmlky v konverzaci. Byla
zneklidněná skutečností, že přestože bez nejmenších pochybností věděla, že pro
ni nepředstavoval nic dobrého, nemohla svou mysl odradit od toho, aby nezkoumala
plnou křivku jeho spodního rtu. Bylo to jako nebezpečné požitkářství, drobné
šílenství.
„Já jo.“ Ransom polkl
kousek tyčinky, kterou ukusoval. „Když se Elena pohřešovala. Nepřístupnej
parchant. Rozhodně ne někdo, koho bys chtěla potkat v opuštěný uličce.“
„Výzva.
To si nenechám ujít.“
Bylo by jednoduché si
nalhávat, že si s ní pohrával, že se jen bavil na její účet… až na to, že
si byla celkem jistá, že žádný muž se nedíval na ženu s takhle přivřeným
pohledem plným žáru, aniž by neměl v plánu ji pod sebou mít nahou a
bezmocnou s doširoka roztaženýma nohama.
„Hej.“ Ozvala se
Ashwini. Její hlas byl tichý, aby nerušila Demarcovu a Ransomovu konverzaci. „Zaslechla
jsem, že si byla kvůli nějaký konzultaci ve Věži? Bylas tam za Dmitrim?“
„Pořezala jsem ho,“
zašeptala. Vzpomínka na tu událost byla v její mysli stále jen černou
nicotou. Ashwini jí věnovala divoký úsměv. „Dobře si udělala. Ten parchant si
to určitě zasloužil.“
Honor chvíli
sledovala svou nejlepší kamarádku, a pak se naplno rozesmála. Bylo to úplně
poprvé od doby, co ji Ash s Ransomem vytáhly z té zavšivené díry, kde
ji věznili zmlácenou a krvácející z tolika kousanců, že jí tenkrát lékaři
museli ponořit do antiseptické koupele, aby neopomenuli žádné zranění.
Díky za nový překlad.
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad !
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji :-) moc
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatMoc díky za další skvělý překlad
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatPerfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad ! ! !
OdpovědětVymazatDěkuji
OdpovědětVymazatĎakujem !! :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.:-) Lenka
OdpovědětVymazatsuper jako vždy, moc děkuji
OdpovědětVymazatSkvělé, děkuji za překlad. Renca
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.
OdpovědětVymazatDakujem:-) jednoducho skvele:-)
OdpovědětVymazat