Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 4. kapitola

4
Honor dorazila zpět do Akademie Spolku až po půlnoci. Odložila si tašku s laptopem na malý stůl, který stál vedle skříně v místnosti, kde byla ubytovaná. Většinu zbývajícího prostoru pokoje zabírala postel. Velikost zdejších místností byla akurátní jejich účelu – většina lovců je využívala jen pro krátké časové úseky, kdy vyučovali na Akademii. Honor tu bydlela už od chvíle, kdy ji propustili z nemocnice.

Nebylo to z důvodu, že by si nemohla dovolit něco lepšího. Vzhledem k výši honorářů, které lovci dostávali za svoji vysoce rizikovou práci a také ke skutečnosti, že neměla příliš možností, jak vydělané peníze utratit, měla před svým únosem našetřenou značnou finanční rezervu. Během své rekonvalescence se svých úspor ani nedotkla, protože Spolek platil všem svým lovcům veškeré zdravotní výlohy. Pravdou bylo, že kdyby chtěla, mohla se odstěhovat klidně do obrovského střešního bytu. Honor se ale nezdálo, že by to stálo za námahu se stěhováním.
Jenže dnes večer se jí najednou tahle malá místnost zdála jako klec. Jak mohla být doteď tak otupělá, že si nevšimla té klaustrofobické stísněnosti? Uvědomění hloubky své vlastní apatie pro ni bylo jako rána pěstí, ze které jí začalo hučet v hlavě – ten hukot ale nebyl tak výrazný, aby zmírnil její ostrou reakci na stísněné okolí.
Honor se začala potit. Strhla ze sebe svetr a odhodila ho na postel. Jenže ani to jí nepomohlo.
Voda.
Několik minut po té, co jí hlavou proběhla myšlenka na vodu, už byla oblečená ve sportovních, jednodílných, černých plavkách a v županu. Cestou k bazénu Akademie natrefila na několik osob, které byly také ještě vzhůru, a které ji pozdravily a pokračovaly dál. Brzy na to už Honor zaplula do dokonale čistě modré vody, která slibovala klid a mír.
Tempo, tempo, nádech. Tempo, tempo, nádech.
Pravidelný rytmus plavání pro ni byl lepší, než meditace. Trvalo to přesně deset délek bazénu, ale nakonec byla přeci jen klidnější. Nicméně, v momentě, kdy se vrátila do svého pokoje, se dusivý pocit okamžitě vrátil zpět – teď, když si všimla, jak byl ten prostor vlastně malý, to nemohla dostat z hlavy. Její noční můry – zlomyslně chňapající věci – byly děsivé i bez přídavku klaustrofobie.
Vzhledem k tomu, že se u bazénu i osprchovala, si teď jen oblékla čisté oblečení a popadla svůj laptop. V tuhle noční hodinu byla knihovna velice tichým místem, ale to neznamenalo, že byla opuštěná. Bylo tu několik instruktorů, kteří pracovali na podkladech pro výuku a lovkyně, která vypadala, že sem přišla přímo z terénu.
Honor stačil jediný pohled na lesknoucí se tmavé vlasy a okopané boty té lovkyně a překvapeně se usmála. „Ashwini?“
Vysoká, dlouhonohá lovkyně odložila knihu, kterou zrovna pročítala a otočila se. Na tváři se jí objevil úsměv, který jí změnil z pohledné ženy na dechberoucí krásku. Ashwini zakvílela, přeskočila stůl a pevně Honor objala. Po vážném zranění způsobeném nožem, které před nedávnem utrpěla už nebylo ani památky.
Honor se zasmála a její obětí opětovala – Ash byla jedním z mála lidí, se kterými i přímo po svém věznění snesla blízký tělesný kontakt. Možná to bylo z toho důvodu, že druhá lovkyně byla její nejlepší kamarádka… a nebo to bylo proto, že Ashwini byla tím, kdo jí strhnul šátek, kterým měla zavázané oči a odstřelila řetězy, díky kterým byla vězněná a bezmocná, její tělo pouhým kusem masa pro její únosce.
„Mám tě Honor – ty parchanti se tě už nedotknou.“
„Co tu děláš, šílenče?“ zeptala se a snažila se místo na zkaženou, tíživou atmosféru ohavných vzpomínek, soustředit na skutečnost, že její kamarádka to s ní nikdy nevzdala.
Ashwini ji vtiskla na tvář polibek a pak se od ní odtáhla. „Přišla jsem se na tebe podívat, ale tys nebyla ve svym pokoji, tak jsem se rozhodla, že počkam tady.“ Jeden z instruktorů na ně hlasitě zašeptal, „ššš,“ a Ash protočila oči. „Vtipný, Demarco. Nepřijela náhodou na tvojí poslední párty kvůli hluku policie?“
Urostlý lovec se světlými vlasy, který evidentně miloval slunce, se zakřenil a ukázal na ni prstem. „Já věděl, že si tam taky byla, Slečno Prolhaná.“
„Lidi, tohle je knihovna,“ pronesl poslední člověk v místnosti. Nohy v odřených botách měl odložené na stole a v rukou držel otevřenou, v kůži vázanou knihu.
Ash s Demarcem zahučeli. Ransom byl totiž poslední osobou, kterou byste čekali, že v knihovně najdete – jenže se povídalo, že se dal dohromady s knihovnicí. Honor si říkala, že dokud to na vlastní oči neuvidí, tak tomu neuvěří. Ransom si odložil knihu do klína a s rukama založenýma za hlavou se opřel do židle. „Budu učit kurz pro pokročilý o tom, jak v nezbytnejch případech jednat s Bratrstvem Okřídlenců.“
Ashwini se mu postavila za záda a začala si pohrávat s Ransomovými nádhernými, černými vlasy. Rozpletla jeho všudypřítomný cop a projížděla prsty mezi jednotlivými prameny. „Jaký používáte kondicionér, Profesore Ransome? Asi bych měla změnit značku.“
„Jdi se vycpat.“ Odpověděl jí nevzrušeně a zaměřil se na Demarca. „Mam hlad.“
Druhý lovec chvíli přemýšlel, a pak rázně přikývl. „Jo, já taky.“
A přesně tak se Honor ocitla se třemi dalšími lovci, v jinak opuštěné jídelně a jen tak si povídali. Bylo to něco, co už celé měsíce neudělala. Dokonce od sebe odstrkovala i Ash, která se ji často snažila vytáhnout ven, a teď nemohla pochopit, proč to vlastně celou dobu dělala. Poprvé od té doby, co unikla z té pekelné díry, kde téměř zemřela, se místo jako zapomenutý stín, průhledná iluze, cítila jako skutečná osoba.
Přestaň sama sobě lhát Honor.
Ve Věži se také cítila jako velmi skutečná a velmi živá osoba. Sice to způsoboval hrůzu nahánějící strach, ze kterého se jí kůže orosila potem a hluboce zakořeněné nutkání, které jí táhlo k upírovi, který se na ni díval pohledem vyzařujícím sex – temným a výkřiky doprovázejícím druhem sexu – ale i přesto se cítila naživu.
Zaťala ruku, ve které držel hrnek s kávou. Už dokonce snědla sýrový sendvič s banánem. Poprvé po mnoha měsících měla skutečný hlad – díky výživově přísnému jídelníčku Spolku se sice během posledního půl roku pomalu vrátila zpět ke své zdravé váze, ale žádné jídlo, které jedla, nevnímala. Jedla jen proto, že to bylo jednodušší, než se dohadovat.
Podle Dmitriho pohledu bylo jasné, že její křivky oceňoval, že neměl problém se skutečností, že její přirozená figura měla na současné módní poměry příliš výrazný tvar přesýpacích hodin. Byla si jistá, že by mu dělalo obrovské potěšení hladit každičký kousek jejího ženského těla… pokud by zrovna nebyl v náladě na trochu bolesti.
„Potkal jste se někdo osobně s Dmitrim?“ zeptala se během odmlky v konverzaci. Byla zneklidněná skutečností, že přestože bez nejmenších pochybností věděla, že pro ni nepředstavoval nic dobrého, nemohla svou mysl odradit od toho, aby nezkoumala plnou křivku jeho spodního rtu. Bylo to jako nebezpečné požitkářství, drobné šílenství.
„Já jo.“ Ransom polkl kousek tyčinky, kterou ukusoval. „Když se Elena pohřešovala. Nepřístupnej parchant. Rozhodně ne někdo, koho bys chtěla potkat v opuštěný uličce.“
„Výzva. To si nenechám ujít.“
Bylo by jednoduché si nalhávat, že si s ní pohrával, že se jen bavil na její účet… až na to, že si byla celkem jistá, že žádný muž se nedíval na ženu s takhle přivřeným pohledem plným žáru, aniž by neměl v plánu ji pod sebou mít nahou a bezmocnou s doširoka roztaženýma nohama.
„Hej.“ Ozvala se Ashwini. Její hlas byl tichý, aby nerušila Demarcovu a Ransomovu konverzaci. „Zaslechla jsem, že si byla kvůli nějaký konzultaci ve Věži? Bylas tam za Dmitrim?“
„Pořezala jsem ho,“ zašeptala. Vzpomínka na tu událost byla v její mysli stále jen černou nicotou. Ashwini jí věnovala divoký úsměv. „Dobře si udělala. Ten parchant si to určitě zasloužil.“

Honor chvíli sledovala svou nejlepší kamarádku, a pak se naplno rozesmála. Bylo to úplně poprvé od doby, co ji Ash s Ransomem vytáhly z té zavšivené díry, kde ji věznili zmlácenou a krvácející z tolika kousanců, že jí tenkrát lékaři museli ponořit do antiseptické koupele, aby neopomenuli žádné zranění.

17 komentářů:

  1. Díky za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad !

    OdpovědětVymazat
  3. Moc díky za další skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad.:-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  8. super jako vždy, moc děkuji

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělé, děkuji za překlad. Renca

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem:-) jednoducho skvele:-)

    OdpovědětVymazat