Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 13. kapitola

13
Čím blíž byli hlavním prostorám klubu, tím více se zpěvaččin hlas mísil s tichou konverzací. Hlasy, které slyšela, byly uhlazené, jejich majitelé evidentně vzdělaní… stejně jako ti, které slyšela ve sklepě, kde jí věznili.
„Já vim, že si to budou myslet,“ odpověděla a byla odhodlaná nedovolit svým myšlenkám, aby ji vtáhly do temnoty, „ale vzhledem k tvojí reputaci vyžívání se v bolesti, jsem si jistá, že by tady nebyl nikdo překvapenej, kdybych se neudržela a zabodla do tebe svůj nůž.“

V jeho tmavých, staletí starých očích se zračilo pobavení, ale Dmitri jí neodpověděl. Prošli dveřmi a ocitli se v místnosti s velmi noblesním barem, vedle kterého bylo nízké pódium, kde vystupovala zpěvačka ve třpytivých, zelených šatech. Osvětlení tu bylo intimní, skupinky stolků působily velice diskrétně a klientela baru byla nastrojená ve velice formálním oblečení. „Trochu brzo na popíjení koktejlů, nemyslíš?“
„Nebo velice pozdě,“ poznamenal Dmitri. „Čas tady neni důležitej.“
Všechny ženy i muži v jejím zorném poli byli dost staří na to, aby na nich vampyrismus udělal své kouzlo a zdokonalil jejich vzhled do krásy, kterou oplýval jen málokterý smrtelník. „Čekala jsem…“ Popravdě, Honor o Erotique nikdy moc nepřemýšlela, a to, co se k ní občas doneslo, se soustřeďovalo spíš na to, co tu neviděla.
„Čekala jsem tu tanečnice?“
„Ty jsou v jiný sekci,“ odpověděl jí Dmitri. „Pod náma je ještě jedno celý patro a pak je tu docela slušnej počet dalších intimnějších míst, s atmosférou podobnou tomuhle baru.“
„Dmitri.“ Překrásná žena v upnutých, černých šatech, které jí sahaly až ke kotníkům a perfektně vyzdvihovaly její přednosti, mířila rychlými kroky, a přesto se smyslnou elegancí, přímo k nim. „Nevěděla jsem, že přijdeš, jinak bychom pro tebe a tvého hosta připravili soukromou místnost.“
„Připrav pro nás tamten rohový stůl, Dulce.“ Dmitriův tón hlasu prozrazoval, že očekával okamžité uposlechnutí.
„Pak nám přines šampaňské a najdi Illia.“
Na Dulcině bezchybné tváři se objevil nepatrný záblesk… něčeho, ale jak rychle se to objevilo, tak rychle to zase bylo pryč. „Ano, samozřejmě.“
Honor si všimla, že dvojice, která seděla u rohového stolu se začala chvatně zvedat ještě dřív, než k nim jejich hosteska došla. A v jejich pohybech byl velice znatelný strach. Byla si vědoma, že upíři měli od jistého věku mimořádný sluch, a proto se k Dmitrimu naklonila blíž. Kdyby takhle blízko stála u jakéhokoli jiného muže, nebo upíra, už by se jí začal zvedat žaludek… ale cokoli, co to bylo za nevysvětlitelnou alchymii, která mezi ní a Dmitrim existovala, jí dovolovalo, aby se nadechla jeho vůně a řekla, „To je děsíš záměrně?“
Letmo se rukou dotkl jejích zad. „Ano, protože pak jich musim daleko míň popravit.“
Honor neřekla nic dalšího, dokud nebyli usazení u stolu, před sebou neměli šampaňské a Dulce nebyla na odchodu. „Dulce není člověk.“ Prozradily jí její oči. Intenzivní, temně fialové a v kontrastu s havraními vlasy, jasné jako drahokamy. Žádný člověk nemohl mít oči takovéhle barvy – a kontaktní čočky, které by napodobovaly takovou nadpozemskou krásu, zatím ještě nebyly vyrobeny.
„Ne, není. Je to manažerka Erotique a byla jí posledních deset let.“ Pozvedl na ní obočí. „Snad sis nemyslela, že by mě tu uvítal kdokoli jiný, než manažer, nebo snad ano, Honor?“
Honor se nenechala vykolejit. „Proč jsme tady?“
„Podívej se do protějšího rohu místnosti.“
Honor se podívala směrem, kterým se díval Dmitri a spatřila vysokého, blond upíra s vnadnou brunetou, která mu seděla na klíně. Ani jeden z nich si nevšiml Dmitriova příchodu – a důvod jejich nepozornosti byl jasný. Upírova bledá ruka spočívala na třpytivě stříbrné, po kotníky sahající róbě, nebezpečně blízko plné křivky brunetina ňadra a jeho rty se tiskly k dlouhé linii jejího hrdla. O okamžik později se oba přestali hýbat. Upír se z brunety krmil, jeho hrdlo se pohybovalo a bruneta v tichém orgasmu zaklonila hlavu.
Honor pevně sevřela stonek své skleničky. Rozhlédla se po místnosti a zjistila, že se tu krmil nejeden upír – a rozhodně to všichni nebyli muži. Nadpozemsky překrásná žena s Hispánskými rysy zajela prsty do vlasů štíhlého blonďáka. Křišťálově modré špičky jejích nehtů se zaťaly do jeho kůže a pak mu trhla hlavou dozadu a začala se krmit z místa těsně nad jeho pulzující krční žilou.
„Já myslela,“ řekla s vyschlým hrdlem, „že to je klub. Místo toho to tu vypadá jako napájecí orgie.“
Dmitriho smích na ni působil jako vlákna kožešin, která se jí omotávala kolem všech smyslů. „Jsi tak nevinná, Honor.“ Pak se napil svého šampaňského. „Někteří upíři sem chodí, protože vědí, že když budou chtít, tak tu najdou ochotného partnera. Partnera, který bude vědět, co od nich může očekávat. Ale většina ostatních jsou milenci, kteří si užívají trochu neškodného exhibicionizmu.“
Dmitri si očividně všiml jejího pohledu, který setrvával na upíří ženě. „To je Amelia. Má je ráda mladé – ale už je plnoletej, to znamená, že je dost starej na to, aby se rozhodl sám za sebe.“
V jeho prohlášení bylo něco starého, dávno pohřbeného a velmi rozhněvaného.
„Pozoruješ toho upíra s atraktivní brunetou,“ řekla a věděla, že i kdyby se Dmitrimu podařilo ji dostat do své postele, víc by to nikdy nebylo – jen sex. Erotický, smyslný, nebezpečný sex, ale nebylo by to nic jiného, než fyzické páření. Nesdíleli by spolu žádná tajemství a nevznikla by mezi nimi žádná pouta. „Proč?“
„Protože to je Evert Markson. Tommyho nejlepší přítel.“
Honor trhla hlavou vzhůru. „Tys věděl, že tu bude?“
„Evert má docela ohavnej zvyk, krmit se v Erotique pravidelně.“
Bylo těžké na Everta otevřeně nezírat, ale přesto zvládla svou pozornost stočit k Dmitrimu. „Zrovna si mi řekl, že je to tu pro upíry, který se chtěj nakrmit.“
„Jen sem tam nakrmit. V případě, že nemaj svýho pravidelnýho milence, nebo dárce. Nebo když jsou ve městě jen na návštěvě.“ Odložil svou sklenku šampaňského na stůl. „Důvod, proč se Evert potřebuje krmit v Erotique, je, že svým milenkám ubližuje a ani ty nejzoufalejší fanynky už se k němu nechtěj vůbec přibližovat. Zdejší hostesky se podvolují jen proto, že se z nich krmí na veřejnosti a celý je to monitorovaný.“
Se srdcem v krku se Honor podívala zpět na brunetu v Marksonově náruči a všimla si vodítek, která jí před tím unikla – povrchní dech, pevně sevřené plné rty.
„Ona neprožívá orgasmus, že ne?“ Honor pocítila nutkání se zvednout a odtrhnout od ní toho upíra pryč. Každý sval v těle měla zaťatý k prasknutí.
„Krmí se z ní úmyslně bolestivě.“
„Dmitri“ – pustila stonek své skleničky, aby jí nerozbila – „jestli je to Tommyho nejlepší kamarád, tak…“
„Ano, přesně tak.“ Dmitriův pohled se stočil ke dveřím. „Bluebell je tady.“
Stříbrná vlákna Illiových křídel odrážela okolní světlo a zdejší ženy – a také nemalá část mužů – přerušily své konverzace a dívaly se na něho pohledem plným údivu a touhy.
Žilami jí jako pronikavá píseň stále proudil žhnoucí a prudký vztek, a přesto když si anděl vzal od vedlejšího stolu židli, obkročmo se na ni posadil a předloktí si položil na její zadní opěrku, Honor přátelsky řekla, „Zdravím, Illium,“ jeho překrásná křídla sahala až k zemi.
„Taky tě zdravím Honor St. Nicholas.“ Jeho oči, ty nádherně zlaté kotouče, jež zdobily ty nejneuvěřitelnější řasy, se zaměřily na ní. „Vypadáš, jako bys chtěla vytáhnout nůž, do někoho ho zabodnout a pozorovat, jak z něj srčí krev.“

„To máš pravdu,“ přiznala, „ale ještě si na to musim chvíli počkat.“

18 komentářů:

  1. Nadezda: Dekuji moc, uz se nemuzu dockat pokracovani :)

    OdpovědětVymazat
  2. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad další části ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za dnešní kapitolu, myslela jsem, že když je svátek tak dnes kapitola nebude. Takže za mně, díky za pokračování. Skvělé.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za překlad.Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za skvělý překlad !

    OdpovědětVymazat