13
Čím blíž byli hlavním
prostorám klubu, tím více se zpěvaččin hlas mísil s tichou konverzací.
Hlasy, které slyšela, byly uhlazené, jejich majitelé evidentně vzdělaní… stejně
jako ti, které slyšela ve sklepě, kde jí věznili.
„Já vim, že si to
budou myslet,“ odpověděla a byla odhodlaná nedovolit svým myšlenkám, aby ji
vtáhly do temnoty, „ale vzhledem k tvojí reputaci vyžívání se
v bolesti, jsem si jistá, že by tady nebyl nikdo překvapenej, kdybych se
neudržela a zabodla do tebe svůj nůž.“
V jeho tmavých,
staletí starých očích se zračilo pobavení, ale Dmitri jí neodpověděl. Prošli
dveřmi a ocitli se v místnosti s velmi noblesním barem, vedle kterého
bylo nízké pódium, kde vystupovala zpěvačka ve třpytivých, zelených šatech.
Osvětlení tu bylo intimní, skupinky stolků působily velice diskrétně a
klientela baru byla nastrojená ve velice formálním oblečení. „Trochu brzo na
popíjení koktejlů, nemyslíš?“
„Nebo velice pozdě,“
poznamenal Dmitri. „Čas tady neni důležitej.“
Všechny ženy i muži
v jejím zorném poli byli dost staří na to, aby na nich vampyrismus udělal
své kouzlo a zdokonalil jejich vzhled do krásy, kterou oplýval jen málokterý
smrtelník. „Čekala jsem…“ Popravdě, Honor o Erotique nikdy moc nepřemýšlela, a
to, co se k ní občas doneslo, se soustřeďovalo spíš na to, co tu neviděla.
„Čekala jsem tu
tanečnice?“
„Ty jsou v jiný
sekci,“ odpověděl jí Dmitri. „Pod náma je ještě jedno celý patro a pak je tu docela
slušnej počet dalších intimnějších míst, s atmosférou podobnou tomuhle
baru.“
„Dmitri.“ Překrásná
žena v upnutých, černých šatech, které jí sahaly až ke kotníkům a
perfektně vyzdvihovaly její přednosti, mířila rychlými kroky, a přesto se
smyslnou elegancí, přímo k nim. „Nevěděla jsem, že přijdeš, jinak bychom
pro tebe a tvého hosta připravili soukromou místnost.“
„Připrav pro nás
tamten rohový stůl, Dulce.“ Dmitriův tón hlasu prozrazoval, že očekával
okamžité uposlechnutí.
„Pak nám přines
šampaňské a najdi Illia.“
Na Dulcině bezchybné
tváři se objevil nepatrný záblesk… něčeho, ale jak rychle se to objevilo, tak rychle
to zase bylo pryč. „Ano, samozřejmě.“
Honor si všimla, že
dvojice, která seděla u rohového stolu se začala chvatně zvedat ještě dřív, než
k nim jejich hosteska došla. A v jejich pohybech byl velice znatelný
strach. Byla si vědoma, že upíři měli od jistého věku mimořádný sluch, a proto
se k Dmitrimu naklonila blíž. Kdyby takhle blízko stála u jakéhokoli
jiného muže, nebo upíra, už by se jí začal zvedat žaludek… ale cokoli, co to
bylo za nevysvětlitelnou alchymii, která mezi ní a Dmitrim existovala, jí
dovolovalo, aby se nadechla jeho vůně a řekla, „To je děsíš záměrně?“
Letmo se rukou dotkl
jejích zad. „Ano, protože pak jich musim daleko míň popravit.“
Honor neřekla nic
dalšího, dokud nebyli usazení u stolu, před sebou neměli šampaňské a Dulce
nebyla na odchodu. „Dulce není člověk.“ Prozradily jí její oči. Intenzivní,
temně fialové a v kontrastu s havraními vlasy, jasné jako drahokamy.
Žádný člověk nemohl mít oči takovéhle barvy – a kontaktní čočky, které by
napodobovaly takovou nadpozemskou krásu, zatím ještě nebyly vyrobeny.
„Ne, není. Je to
manažerka Erotique a byla jí posledních deset let.“ Pozvedl na ní obočí. „Snad
sis nemyslela, že by mě tu uvítal kdokoli jiný, než manažer, nebo snad ano,
Honor?“
Honor se nenechala
vykolejit. „Proč jsme tady?“
„Podívej se do
protějšího rohu místnosti.“
Honor se podívala
směrem, kterým se díval Dmitri a spatřila vysokého, blond upíra s vnadnou
brunetou, která mu seděla na klíně. Ani jeden z nich si nevšiml Dmitriova
příchodu – a důvod jejich nepozornosti byl jasný. Upírova bledá ruka spočívala
na třpytivě stříbrné, po kotníky sahající róbě, nebezpečně blízko plné křivky
brunetina ňadra a jeho rty se tiskly k dlouhé linii jejího hrdla. O
okamžik později se oba přestali hýbat. Upír se z brunety krmil, jeho hrdlo
se pohybovalo a bruneta v tichém orgasmu zaklonila hlavu.
Honor pevně sevřela
stonek své skleničky. Rozhlédla se po místnosti a zjistila, že se tu krmil
nejeden upír – a rozhodně to všichni nebyli muži. Nadpozemsky překrásná žena
s Hispánskými rysy zajela prsty do vlasů štíhlého blonďáka. Křišťálově
modré špičky jejích nehtů se zaťaly do jeho kůže a pak mu trhla hlavou dozadu a
začala se krmit z místa těsně nad jeho pulzující krční žilou.
„Já myslela,“ řekla
s vyschlým hrdlem, „že to je klub. Místo toho to tu vypadá jako napájecí
orgie.“
Dmitriho smích na ni
působil jako vlákna kožešin, která se jí omotávala kolem všech smyslů. „Jsi tak
nevinná, Honor.“ Pak se napil svého šampaňského. „Někteří upíři sem chodí,
protože vědí, že když budou chtít, tak tu najdou ochotného partnera. Partnera,
který bude vědět, co od nich může očekávat. Ale většina ostatních jsou milenci,
kteří si užívají trochu neškodného exhibicionizmu.“
Dmitri si očividně
všiml jejího pohledu, který setrvával na upíří ženě. „To je Amelia. Má je ráda
mladé – ale už je plnoletej, to znamená, že je dost starej na to, aby se
rozhodl sám za sebe.“
V jeho
prohlášení bylo něco starého, dávno pohřbeného a velmi rozhněvaného.
„Pozoruješ toho upíra
s atraktivní brunetou,“ řekla a věděla, že i kdyby se Dmitrimu podařilo ji
dostat do své postele, víc by to nikdy nebylo – jen sex. Erotický, smyslný,
nebezpečný sex, ale nebylo by to nic jiného, než fyzické páření. Nesdíleli by
spolu žádná tajemství a nevznikla by mezi nimi žádná pouta. „Proč?“
„Protože to je Evert
Markson. Tommyho nejlepší přítel.“
Honor trhla hlavou
vzhůru. „Tys věděl, že tu bude?“
„Evert má docela
ohavnej zvyk, krmit se v Erotique pravidelně.“
Bylo těžké na Everta
otevřeně nezírat, ale přesto zvládla svou pozornost stočit k Dmitrimu.
„Zrovna si mi řekl, že je to tu pro upíry, který se chtěj nakrmit.“
„Jen sem tam nakrmit.
V případě, že nemaj svýho pravidelnýho milence, nebo dárce. Nebo když jsou
ve městě jen na návštěvě.“ Odložil svou sklenku šampaňského na stůl. „Důvod,
proč se Evert potřebuje krmit v Erotique, je, že svým milenkám ubližuje a
ani ty nejzoufalejší fanynky už se k němu nechtěj vůbec přibližovat.
Zdejší hostesky se podvolují jen proto, že se z nich krmí na veřejnosti a
celý je to monitorovaný.“
Se srdcem v krku
se Honor podívala zpět na brunetu v Marksonově náruči a všimla si vodítek,
která jí před tím unikla – povrchní dech, pevně sevřené plné rty.
„Ona neprožívá
orgasmus, že ne?“ Honor pocítila nutkání se zvednout a odtrhnout od ní toho upíra
pryč. Každý sval v těle měla zaťatý k prasknutí.
„Krmí se z ní
úmyslně bolestivě.“
„Dmitri“ – pustila
stonek své skleničky, aby jí nerozbila – „jestli je to Tommyho nejlepší
kamarád, tak…“
„Ano, přesně tak.“
Dmitriův pohled se stočil ke dveřím. „Bluebell je tady.“
Stříbrná vlákna
Illiových křídel odrážela okolní světlo a zdejší ženy – a také nemalá část mužů
– přerušily své konverzace a dívaly se na něho pohledem plným údivu a touhy.
Žilami jí jako
pronikavá píseň stále proudil žhnoucí a prudký vztek, a přesto když si anděl
vzal od vedlejšího stolu židli, obkročmo se na ni posadil a předloktí si
položil na její zadní opěrku, Honor přátelsky řekla, „Zdravím, Illium,“ jeho
překrásná křídla sahala až k zemi.
„Taky tě zdravím
Honor St. Nicholas.“ Jeho oči, ty nádherně zlaté kotouče, jež zdobily ty
nejneuvěřitelnější řasy, se zaměřily na ní. „Vypadáš, jako bys chtěla vytáhnout
nůž, do někoho ho zabodnout a pozorovat, jak z něj srčí krev.“
„To máš pravdu,“
přiznala, „ale ještě si na to musim chvíli počkat.“
Nadezda: Dekuji moc, uz se nemuzu dockat pokracovani :)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatOch. Arigato
OdpovědětVymazatPerfektní ! ! ! Díky moc za překlad další části ! ! !
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatDíky moc za dnešní kapitolu, myslela jsem, že když je svátek tak dnes kapitola nebude. Takže za mně, díky za pokračování. Skvělé.
OdpovědětVymazatDíky za překlad. :)
OdpovědětVymazatMoc dekuji:)
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatĎakujem krásne :)
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad.Katka
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatĎakujem!! :)
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!:-)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatDěkuji za skvělý překlad !
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazat