Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 2/2 10. kapitola

Jeho přímočaré vyjádření pro ni bylo a zároveň také nebylo šokující. „Nevim co tohle, co mezi námi je, znamená,“ pronesla a přiznala tak sama sobě i jemu, že vnímala ten temný žár, který mezi nimi od samého začátku plál, „ale vim, že v rámci zachování zdravýho rozumu, se od tebe musim držet co nejdál.“

„To se ti nepodaří.“ Odpověděl se stejným množstvím emocí, se kterými postřelil Valerii. Děsilo ji to a to byla rozumná reakce. Co nebylo rozumné, bylo to, že chtěla natáhnout ruku a dotknout se jeho nemilosrdně zaťaté čelisti a nějak ho obměkčit. Nemožné. „Pokud by na to mělo dojít, tak kvůli svojí svobodě klidně i umřu,“ zareagovala a nechala si hravým větříkem odvát vlasy z obličeje. „Znova už vězněm nikdy nebudu. Ani tvým ne.“ Byl to slib, který sama sobě dala, když jako polámaná panenka ležela v nemocniční posteli. Byl to slib, kvůli jehož dodržení by prolila temnou krev vlastního srdce.
Dmitri přeřadil s lehkostí muže, který byl zvyklý na sílu. „Nemám v úmyslu tě zlomit, Honor.“ Jeho ostrý tón hlasu se obměkčil v černé hedvábí, které bylo stejně hříšné a lákavé jako bohatá vůně čokolády, která jí prosakovala do každé buňky těla. „Mám v úmyslu tě svést.“
Ve spodní části jejího těla vypukl žár, který probudila k životu přitažlivost, jež se neřídila žádnými pravidly, ani racionálním uvažováním… byla to posedlost, vůči které nedokázala bojovat. „Už si někdy potkal ženu, která by ti řekla „ne“, Dmitri?“
„Jednou.“ Na obličeji se mu rozlil úsměv, který ji nutil, vzít jeho tvář do dlaní a obkreslit jeho překrásné rty těmi svými.
„A s tou jsem se pak oženil.“
Dmitri si nebyl vůbec jistý, proč něco takového Honor přiznal. O Ingrede neřekl nikdy nikomu. Věděl o ní jen Raphael a archanděl respektoval jeho přání mlčenlivosti. Bylo to zranění, které se nikdy nezahojilo.
„Tommy,“ řekl a změnil tak směr jejich konverzace. Honor totiž otevřela ústa, jako kdyby se chtěla zeptat na jedinou ženu, která v jeho dlouhém, předlouhém životě, držela v dlaních jeho srdce. „je Thomas Beckworth Třetí.“
Honor ho pozorovala zkoumavým pohledem, ale změnu tématu respektovala. „Tommy je hodně běžný jméno.“
„Valeria mi to potvrdila.“ Když si upírka uvědomila, že škemrání na něho nebude fungovat, chtěla pomocí této informace vyjednávat. Stačilo několik zlomených žeber a bylo po vyjednávání. Dmitri se ujistil, že její zlomeniny kopírovaly částečně zahojená zranění, které viděl na rentgenech, které udělali doktoři po té, co byla Honor zachráněná.
„Prosím, Dmitri,“ křičela Valeria. „Nenech smrtelnici, aby tě změnila v monstrum.“ Jejím slovům se upřímně a pobaveně usmál. „Drahá Valerie, já byl monstrem ještě před tím, než ty ses narodila.“ Stal se jím v momentě, kdy shořelo stavení, ve kterém žil a oheň si s sebou vzal i jeho lepší polovinu.
„Podle pátrání, kterým jsem pověřil Venoma, zatímco jsi hledala tu pozvánku,“ řekl a potlačil vzpomínku, která ho bude pronásledovat celou věčností, „to vypadá, že se Tommy vypařil.“
Honor si přesedla a Dmitri ucítil závan vůně rozkvetlých divokých květin. „Nemůže tušit, že po něm jdeme.“
Její vůně se kolem něho omotala a dotýkala se ho způsobem, který Dmitri nepovolil žádné jiné ženě. „Ne,“ odpověděl a sevřel pevněji volant auta, „ale má kontakty na tak vysokejch místech, že se k němu muselo donýst, že pro mě pracuješ.“
Honor si všimla napětí, které mu vyzařovalo z obličeje a musela sevřít ruku v pěst, aby zabránila touze se k němu naklonit a pohladit ho po tváři. Tohle šílenství by ji mohlo stát život.
„Zajedeme k němu domu,“ pokračoval, když nic neříkala, „a uvidíme, co tam najdeme.“
Tommyho dům byl stejně okázalý, jako byl ten Valeriin. Ale zatímco dům upírky byl elegantní, ten Tommyho měl ornamentní římsy a tak škaredé tapety, že musely být vybírané spíše podle nejvyšší ceny, než vkusu. Nábytek byl příliš mohutný a překrytý tak ošklivými květovanými potahy – a pravděpodobně stejně nechutně drahými – jako byly zdejší tapety.
Nicméně Tommyho ložnice by jednoho dokázala připravit o dech.
„Vau,“ pronesla Honor a zírala na obrovskou kulatou postel, překrytou růžovými saténovými přikrývkami a desítkami nadýchaných polštářků s bílým kožešinovým lemováním. „Netušila jsem, že lidi skutečně maj takovýhle postele. Měla jsem za to, že jsou jen v porno filmech.“ Nemohla si pomoci a podívala se vzhůru. „zrcadlovej strop. Jaký překvapení.“
Dmitri se rozesmál a byl to divoký, nádherný zvuk, který byl bohužel velmi rázně utnutý.
„Honor, odejdi odsud.“ Byl to rozkaz obalený ledem.
Honor se sevřely vnitřnosti. Bylo by snadné se otočit a dovolit mu, aby jí chránil – a přesně to se tenhle nebezpečný muž, který nikdy nebude člověkem – pokoušel udělat. Ale kdyby mu to dovolila, tak by to znamenalo, že se poddala parchantům, kteří se jí pokusili zničit.
„Žádný další utíkání.“ Pronesla a obrovskou silou vůle se snažila zachovat klidný tón hlasu. „Chci to vidět.“
Následoval napjatý moment, kdy ji zkoumal temně temným pohledem. „Honor.“
„Některý bitvy,“ řekla potichu, zatímco se zpříma dívala do pohledu plného velmi starých tajemství, „si žena musí vybojovat sama.“
Jeho tvář byla napjatá, ale přesto řekl, „za tebou.“
Celou zeď čelící posteli, pokrývala zvětšená černo-bílá fotografie nahé ženy, visící v řetězech, které měla připoutané k zápěstím. Měla roztažené nohy a kolem kotníků měla připevněné okovy, které byly přišroubované k podlaze. Hlavu měla skloněnou k zemi a kolem tváře jí splývaly prameny vlasů. Z boku jednoho ňadra jí stékal pramínek krve, který po sobě zanechalo předchozí upíří krmení.
Byla to Honor.
Popošla k obrazu, který ji téměř vrátil zpátky do té noční můry, vytáhla nůž a pomalu a metodicky ho začala kousek po kousku rozřezávat. „Zapomněla jsem,“ řekla a polkla vztek, který by ji mohl zadusit, „že si dělal fotky.“
Cvak. Cvak.
Ten zvuk ji ponížil zcela nanovo. A to už si myslela, že se obrnila vůči všemu, čemu jí její únosci mohli vystavit. „Pak si začal nosit i kameru.“ Což znamenalo, že někde existovaly videozáznamy, na kterých byla ona, když se ze všech sil snažila nekřičet, zatímco jí Tommy ubližoval. To byl důvod, proč na to zapomněla – protože nemohla snést pomyšlení na to, že by ji ostatní, dokonce třeba i její přátelé, mohli vidět lapenou, bezmocnou a poníženou… ale samozřejmě, že ve skutečnosti na to nezapomněla.
„Najdeme všechny originály jak těch fotek, tak i nahrávek.“ Dmitri začal s tichou a odhodlanou zuřivostí prohledávat celou ložnici. Vytahoval šuplíky a vyprazdňoval police. „Nechával by si je sám pro sebe, protože jakmile by se dostaly ven, muselo by mu bejt jasný, že bych mu podřízl krk.“
„Tím si nemůžeš bejt jistej.“ Honořinu hruď začala svírat obrovská a těžká bolest. Dmitri přešel místnost a pomohl jí strhnout poslední kousek zvětšené fotografie. Pak v tichosti sledoval, jak ji roztrhala na ještě menší kousky. „Na tom nezáleží,“ pronesl, když se jí k nohám jako stovky bílých a černých můr, snášely poslední útržky, „ty fotky nikdy nespatřej světlo světa.“
Honor v jeho pohledu spatřila mrazící proroctví smrti.
Tommy nebyl zrovna nejchytřejším mužem, paměťové karty s fotografiemi a videi byly schované v trezoru zabudovaném ve zdi. Když Honor zmizela k autu, kde měla svůj laptop, na kterém chtěla zkontrolovat, zda by videa nemohla poskytnout jakoukoli stopu, která by mohla vést k identifikaci ostatních členů této zvrácené skupinky, Dmitri nic neřekl a ani ji nezastavil.
„Zničim je,“ řekla mu, když za ní vyšel ven. V Tommyho ložnici už neobjevil nic užitečného. Jednalo se o důkazní materiály, se kterými by se mělo zacházet opatrně. Jenže na nich byla ona. Nahá, spoutaná a bezmocná. Ať už to bylo rozumné, nebo ne, Honor chtěla, aby ty fotografie zmizely. Chtěla, aby je už nikdy nemohl vidět nikdo další.
Dmitri obešel své auto, otevřel kapotu a z kufříku, který se ukázal být elegantní soupravou na nářadí, vyndal malé kladivo. Za jeho pomoci Honor rozmlátila paměťové karty na prach. Pak si od něho vzala kleště, aby mohla zničit i zbylé malé kovové komponenty. Dmitri byl po celou dobu jejím jediným obecenstvem s jestřábím pohledem. Ale i jeho chladnokrevné vzezření se v době, kdy prošli celý Tommyho dům – a neobjevili žádná vodítka, vedoucí k místu jeho současného pobytu – přeměnilo v podrážděnost.
„Honor.“ Dmitri zastavil své Ferrari před budovou Ředitelství Spolku a otočil se k ní čelem. Setkal se s jejím pohledem a natáhl ruku, aby se mohl dotknout vlnícího se pramenu jejích vlasů, který jí vyklouzl ze spony.
„Tak poddajné,“ zašeptal. „Ženské, krásné a těžko je zlomit. Stejné, jako jejich nositelka.“
Bolest, která jí svírala hruď, stále nepolevila, ale právě v tomto okamžiku, by Dmitrimu nejraději dala pusu. Zrovna jí totiž vrátil kousek hrdosti, o kterou ji Tommy připravil. „Jakmile zjistim něco novýho, tak ti zavolám,“ řekla a téměř to vyznělo jako slib.
Jakmile Honor vešla do budovy Spolku, nevydala se nahoru za Sárou, ale dolů, do Sklepení. Podzemní část měla dvojí účel – sloužila jako úkryt lovcům, pro které bylo na povrchu příliš horko a také jako základna důmyslného sledovacího systému a sběrných databází.
A všechno to řídila briliantní mysl, uvězněná v těle, které bylo v brzkém dětském věku zničené při dopravní autonehodě.
Vivek měl cit v těle pouze od ramen nahoru, ale pokud by si někdo myslel, že to stálo v cestě tomu, aby se z něho stal sakra nejlepší „informační analytik“, neboli špeh celosvětových Spolkových operací, tak ho velmi brzkého dne čekalo nemilé překvapení.
„Honor,“ pozdravil ji, když prošla všemi bezpečnostními protokoly, vyžadovanými pro vstup do Sklepení, kde byly umístěné počítače, ze kterých – podle drbů kolujících ve Spolku – Vivek ovládal svět. „To už se potřebuješ schovat před Dmitrim?“   

15 komentářů:

  1. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky moc za další pokračování kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem:-) strasne som sa tesila na dalsiu kapitolu:-) si skvela:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad. Dmitri je super.:-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad !

    OdpovědětVymazat