Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 22. kapitola

22
Honor vzhlédla a spatřila jeho přivřené oči, mírný úsměv, který prozrazoval, že si nastalou situaci velmi užíval… a vyzařovala z něho smyslnost, která byla stejně nebezpečná jako zbraně odložené na konferenčním stolku za jejími zády. Rozhodně nepůsobil jako muž, který by byl k ženě v posteli milý. 
„Sundej si to triko.“
Několika málo pohyby vyhověl jejímu přání – a obnažil jejímu pohledu vypracovaná ramena, břišní svaly, které chtěla okamžitě olíznout a tenký proužek chloupků, který směřoval dolů, pod látku jeho kalhot.
„To už mi chceš rozkazovat, Honor?“ zašeptal a odhodil triko na koberec. „Typnul  bych, že by ses možná ráda oháněla bičem.“
„Možná jo.“

Na to jí obdařil hříšným úsměvem. Honor poodstoupila o krok dozadu, přitiskla mu nohy k sobě a obkročmo se na něho posadila. Dmitri ji nechal udělat všechno, co chtěla a ona věděla proč. Pokud by jí chtěl mít pod sebou na zádech na koberci, ocitla by se tam dřív, než by ho viděla se vůbec pohnout. Ale tady nešlo o sílu nebo o bolest. Tady šlo o něco zcela jiného. Honor tak docela netušila, co to bylo, ale věděla, že to bylo důležité.
Připadal jí neuvěřitelně mužný. Jeho stehenní svaly byly pevné jako skála a jeho tělesný žár hladil její smysly s tak pomalou a nenáročnou, tekutou intimitou, že se tomu poddala, přestože věděla, že s Dmitrim nebylo nic tak jednoduché. Byl to muž, který byl připraven využít jakoukoli slabinu.
Lehce se ho dotkla špičkami prstů a začala prozkoumávat to temně erotické stvoření, které by jí mělo děsit k smrti – které ji svou nemilosrdnou nelidskostí občas stále dokázalo vystrašit – a se kterým se i přesto všechno cítila v bezpečí způsobem, který nedokázala vysvětlit. Sice to nedávalo smysl, ale Honor Dmitrimu věřila.
Když mu přejela prstem podél horní části břišních svalů, cukl sebou. Sice to byl nepatrný pohyb, ale Honor to postřehla. A tak to udělala ještě jednou – a spatřila v jeho tváři slabý náznak úsměvu, který působil stejně nebezpečně, jako působil smyslně.
„Taková trpělivost,“ řekla a opřela se mu o hruď lokty. „Řekla bych, že nesmrtelnost muže naučí spousty věcí.“
Jeho pohled zamířil k jejím rtům. „Polib mě.“
Honor kopírovala špičkou prstu tvar jeho rtů a nakonec se zastavila uprostřed toho plnějšího, spodního. Jeho rty už viděla stažené vzteky i stočené pobavením a výsměchem. A přesto všechno je stále chtěla ochutnat. Byl tu jen jeden zádrhel. „Krmili se mi z pusy.“
Dmitriovy temně čokoládové oči se náhle změnily do smrtonosně černé barvy, ale vše, co řekl, bylo, „to je neefektivní.“
„Souhlasim.“ Celé to bylo spíš o tom, jak ji poranit jejich ostrými špičáky a přivodit jí víc bolesti. Dmitri se lehce pohnul a Honor pod sebou ucítila zatínání jednotlivých svalů, což jí znovu připomnělo jeho obrovskou sílu. Nicméně další krok opět nechal na ní. Honor neudělala tu chybu, aby si myslela, že to bylo z jeho strany vyjádření nějaké něhy. Ne, Dmitri byl predátorem – a ona byla pronásledovanou kořistí. Jen byl ve svém počínání pomalý, ale odhodlaný.
„Nehejbej se,“ pronesla a sklonila se k němu blíž. Jejich dech se smísil. Jeho tvář neprozrazovala žádné emoce, a kdyby Honor necítila ztuhlost jeho těla, které bylo stvořené k tomu, aby byla žena odsouzena k věčnému zatracení, mohla by si myslet, že ho její blízkost vůbec neovlivňovala.
První dotek jejích rtů proti těm jeho pevným a vřelým, byl jen letmý. Rozbušilo se jí srdce a nebylo to panikou. Pak lehce vsála jeho horní ret, a když ho propustila, přejela mu jazykem po tom spodním. Oddávala se chuti muže, který se stal jejím osobním afrodisiakem.
Pod dlaněmi cítila, jak mu stoupala a klesala hruď a jeho dýchání už dávno nebylo vyrovnané. Honor pocítila hluboké zadostiučinění. Nemusela být schopná vidět do minulosti, aby věděla, že Dmitri zakusil každičký smyslný skutek a oddal se všem dekadentním hříchům… a přesto ho dokázala rozpálit. Věděla, že jeho reakce byly upřímné – Dmitri nebyl typ muže, který by se obtěžoval něco předstírat.
Honor cítila, zrychlený tlukot vlastního srdce. Sklouzla rukama výš a vzala do dlaní jeho tvář. Na špičce jazyku stále vnímala jeho chuť, a pak rozevřela rty.
Vždycky tohle dělala, pomyslel si Dmitri a vybavilo se mu, jak ho během jejich přerušeného polibku v lese svými dlouhými, šikovnými prsty hladila po tváři i po čelisti. A ještě předtím, když klečeli vedle potoka v lese. Takovou něhu a intimitu dříve dovolil pouze jedné jediné ženě.
„Proč mě líbáš tímhle způsobem, Ingrede? Jako kdybych se ti měl rozplynout pod rukama?“
Obdařila ho známým, zastřeným smíchem. „Já tě nelíbám, manželi. Já ti dokazuju, jak moc tě miluju.“
Jakmile mu Honor znovu přejela jazykem po spodním rtu a pak mu ho vsunula do úst, přitiskla se k němu o něco pevněji. Dmitri cítil, jak se mu veškeré svalstvo zaťalo až do bodu bolesti – být v intimní situaci pasivním, nebylo pro muže, který byl zvyklý být vždy agresorem, vůbec jednoduché. Ale kdyby se tak zachoval s Honor, tak by o ni přišel… a proto zůstal i nadále bez hnutí. Byl trpělivý jako vlk na lovu. Už brzy bude jeho a pak si bude moci hrát.
V ten moment se dotkla jazykem jednoho z jeho špičáků. Jeho pták, už tak tvrdý jako kámen, ztvrdl ještě víc… a Honor na místě ztuhla.
„Chci,“ zašeptal kalkulovaným tónem, o kterém věděl, že jí vtáhne do tak temně svůdných fantazií, jako byla jeho vůně, kterou hladil celé její tělo, „tvý puse udělat takový věci, ze kterejch se budeš červenat.“
„Já se nečervenám.“ Zašeptala a celé její tělo se uvolnilo.
„Ne?“ S exkluzivními erotickými detaily, do kterých stejným dílem jako jí, zahrnul i sebe, jí vylíčil jednu ze svých představ, kterou hodlal učinit skutečností.
Její pokožka žhnula, ale nebylo to tím, že by červenala. „S tim rozhodně souhlasim.“ Zachvěla se a velmi úmyslně mu přejela jazykem po druhém špičáku. Cukla sebou, ale její tělo už neztuhlo tak, jak tomu bylo napoprvé. Když se od něho nakonec odtáhla, aby se mohla nadechnout, emoce, které se jí zrcadlily v očích, neměly nic společného se strachem.
„Ty,“ řekla tichým, intimním tónem, který zazníval pouze mezi milenci, „máš skutečně návykovou chuť.“
Dmitri jí položil jednu ruku na bok. „To by mohlo vyvážit fakt, že nejsi tak snadno ovlivnitelná vábením mojí vůně.“ Zastřeně se zasmála a ten zvuk se smísil s jednou z jeho nejstarších vzpomínek.
„Kdybych byla, tak by to vůbec nebylo fér.“ Když začal její kůži škádlit vlákny vůně drahých kožešin, vydral se z ní tichý, ale hluboký zvuk rozkoše. A vzápětí ho překvapila dalším polibkem, který už nebyl zdaleka tak váhavý, jako ten první. Její plná ňadra se přitiskla k jeho hrudi a Dmitri ucítil její ztvrdlé bradavky. Chtěl je vzít do úst, a zatímco by dlaněmi hladil její měkké tvary, by je dráždil svými zuby.
V momentě, kdy jejich polibek ukončila a propustila ze zajetí jeho spodní ret, byl její dech přerývaný. Jeho dýchání také nebylo zrovna vyrovnané – ale to ho vzhledem k intenzivní touze, kterou k ní cítil od chvíle, kdy vkročila do jeho kanceláře, vůbec nepřekvapovalo. Kdyby nad sebou měl o trochu méně kontroly, a kdyby byla Honor jen trochu méně vyděšená, serval by z ní tenkrát džíny a přitiskl jí ke dveřím své kanceláře ještě dříve, než by se dozvěděl, jak se jmenovala. Zabořil by do ní svého ptáka a špičáky zanořil do jejího delikátního hrdla.

To všechno přijde. Už brzy. 

18 komentářů:

  1. Děkuji za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. taky moc děkuji a přeji splněná přání v roce 2015 překladatelce a všem čtenářům. Ala

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad. Lenka :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za další překlad kapitol. Renca :-)

    OdpovědětVymazat
  8. děkuji za další kapitolu, míša

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat