22
Honor vzhlédla a
spatřila jeho přivřené oči, mírný úsměv, který prozrazoval, že si nastalou
situaci velmi užíval… a vyzařovala z něho smyslnost, která byla stejně
nebezpečná jako zbraně odložené na konferenčním stolku za jejími zády. Rozhodně
nepůsobil jako muž, který by byl k ženě v posteli milý.
„Sundej si to
triko.“
Několika málo pohyby
vyhověl jejímu přání – a obnažil jejímu pohledu vypracovaná ramena, břišní
svaly, které chtěla okamžitě olíznout a tenký proužek chloupků, který směřoval
dolů, pod látku jeho kalhot.
„To už mi chceš
rozkazovat, Honor?“ zašeptal a odhodil triko na koberec. „Typnul bych, že by ses možná ráda oháněla bičem.“
„Možná jo.“
Na to jí obdařil
hříšným úsměvem. Honor poodstoupila o krok dozadu, přitiskla mu nohy
k sobě a obkročmo se na něho posadila. Dmitri ji nechal udělat všechno, co
chtěla a ona věděla proč. Pokud by jí chtěl mít pod sebou na zádech na koberci,
ocitla by se tam dřív, než by ho viděla se vůbec pohnout. Ale tady nešlo o sílu
nebo o bolest. Tady šlo o něco zcela jiného. Honor tak docela netušila, co to
bylo, ale věděla, že to bylo důležité.
Připadal jí
neuvěřitelně mužný. Jeho stehenní svaly byly pevné jako skála a jeho tělesný
žár hladil její smysly s tak pomalou a nenáročnou, tekutou intimitou, že
se tomu poddala, přestože věděla, že s Dmitrim nebylo nic tak jednoduché.
Byl to muž, který byl připraven využít jakoukoli slabinu.
Lehce se ho dotkla
špičkami prstů a začala prozkoumávat to temně erotické stvoření, které by jí
mělo děsit k smrti – které ji svou nemilosrdnou nelidskostí občas stále
dokázalo vystrašit – a se kterým se i přesto všechno cítila v bezpečí
způsobem, který nedokázala vysvětlit. Sice to nedávalo smysl, ale Honor
Dmitrimu věřila.
Když mu přejela
prstem podél horní části břišních svalů, cukl sebou. Sice to byl nepatrný
pohyb, ale Honor to postřehla. A tak to udělala ještě jednou – a spatřila
v jeho tváři slabý náznak úsměvu, který působil stejně nebezpečně, jako
působil smyslně.
„Taková trpělivost,“
řekla a opřela se mu o hruď lokty. „Řekla bych, že nesmrtelnost muže naučí
spousty věcí.“
Jeho pohled zamířil
k jejím rtům. „Polib mě.“
Honor kopírovala
špičkou prstu tvar jeho rtů a nakonec se zastavila uprostřed toho plnějšího,
spodního. Jeho rty už viděla stažené vzteky i stočené pobavením a výsměchem. A
přesto všechno je stále chtěla ochutnat. Byl tu jen jeden zádrhel. „Krmili se
mi z pusy.“
Dmitriovy temně
čokoládové oči se náhle změnily do smrtonosně černé barvy, ale vše, co řekl,
bylo, „to je neefektivní.“
„Souhlasim.“ Celé to
bylo spíš o tom, jak ji poranit jejich ostrými špičáky a přivodit jí víc
bolesti. Dmitri se lehce pohnul a Honor pod sebou ucítila zatínání jednotlivých
svalů, což jí znovu připomnělo jeho obrovskou sílu. Nicméně další krok opět
nechal na ní. Honor neudělala tu chybu, aby si myslela, že to bylo z jeho
strany vyjádření nějaké něhy. Ne, Dmitri byl predátorem – a ona byla
pronásledovanou kořistí. Jen byl ve svém počínání pomalý, ale odhodlaný.
„Nehejbej se,“
pronesla a sklonila se k němu blíž. Jejich dech se smísil. Jeho tvář
neprozrazovala žádné emoce, a kdyby Honor necítila ztuhlost jeho těla, které
bylo stvořené k tomu, aby byla žena odsouzena k věčnému zatracení,
mohla by si myslet, že ho její blízkost vůbec neovlivňovala.
První dotek jejích
rtů proti těm jeho pevným a vřelým, byl jen letmý. Rozbušilo se jí srdce a
nebylo to panikou. Pak lehce vsála jeho horní ret, a když ho propustila,
přejela mu jazykem po tom spodním. Oddávala se chuti muže, který se stal jejím
osobním afrodisiakem.
Pod dlaněmi cítila,
jak mu stoupala a klesala hruď a jeho dýchání už dávno nebylo vyrovnané. Honor
pocítila hluboké zadostiučinění. Nemusela být schopná vidět do minulosti, aby
věděla, že Dmitri zakusil každičký smyslný skutek a oddal se všem dekadentním
hříchům… a přesto ho dokázala rozpálit. Věděla, že jeho reakce byly upřímné –
Dmitri nebyl typ muže, který by se obtěžoval něco předstírat.
Honor cítila,
zrychlený tlukot vlastního srdce. Sklouzla rukama výš a vzala do dlaní jeho
tvář. Na špičce jazyku stále vnímala jeho chuť, a pak rozevřela rty.
Vždycky tohle dělala,
pomyslel si Dmitri a vybavilo se mu, jak ho během jejich přerušeného polibku
v lese svými dlouhými, šikovnými prsty hladila po tváři i po čelisti. A
ještě předtím, když klečeli vedle potoka v lese. Takovou něhu a intimitu
dříve dovolil pouze jedné jediné ženě.
„Proč
mě líbáš tímhle způsobem, Ingrede? Jako kdybych se ti měl rozplynout pod
rukama?“
Obdařila
ho známým, zastřeným smíchem. „Já tě nelíbám, manželi. Já ti dokazuju, jak moc
tě miluju.“
Jakmile mu Honor
znovu přejela jazykem po spodním rtu a pak mu ho vsunula do úst, přitiskla se
k němu o něco pevněji. Dmitri cítil, jak se mu veškeré svalstvo zaťalo až
do bodu bolesti – být v intimní situaci pasivním, nebylo pro muže, který
byl zvyklý být vždy agresorem, vůbec jednoduché. Ale kdyby se tak zachoval
s Honor, tak by o ni přišel… a proto zůstal i nadále bez hnutí. Byl
trpělivý jako vlk na lovu. Už brzy bude jeho a pak si bude moci hrát.
V ten moment se
dotkla jazykem jednoho z jeho špičáků. Jeho pták, už tak tvrdý jako kámen,
ztvrdl ještě víc… a Honor na místě ztuhla.
„Chci,“ zašeptal
kalkulovaným tónem, o kterém věděl, že jí vtáhne do tak temně svůdných fantazií,
jako byla jeho vůně, kterou hladil celé její tělo, „tvý puse udělat takový
věci, ze kterejch se budeš červenat.“
„Já se nečervenám.“
Zašeptala a celé její tělo se uvolnilo.
„Ne?“
S exkluzivními erotickými detaily, do kterých stejným dílem jako jí,
zahrnul i sebe, jí vylíčil jednu ze svých představ, kterou hodlal učinit
skutečností.
Její pokožka žhnula,
ale nebylo to tím, že by červenala. „S tim rozhodně souhlasim.“ Zachvěla se a
velmi úmyslně mu přejela jazykem po druhém špičáku. Cukla sebou, ale její tělo
už neztuhlo tak, jak tomu bylo napoprvé. Když se od něho nakonec odtáhla, aby
se mohla nadechnout, emoce, které se jí zrcadlily v očích, neměly nic
společného se strachem.
„Ty,“ řekla tichým,
intimním tónem, který zazníval pouze mezi milenci, „máš skutečně návykovou
chuť.“
Dmitri jí položil
jednu ruku na bok. „To by mohlo vyvážit fakt, že nejsi tak snadno ovlivnitelná
vábením mojí vůně.“ Zastřeně se zasmála a ten zvuk se smísil s jednou
z jeho nejstarších vzpomínek.
„Kdybych byla, tak by
to vůbec nebylo fér.“ Když začal její kůži škádlit vlákny vůně drahých kožešin,
vydral se z ní tichý, ale hluboký zvuk rozkoše. A vzápětí ho překvapila
dalším polibkem, který už nebyl zdaleka tak váhavý, jako ten první. Její plná
ňadra se přitiskla k jeho hrudi a Dmitri ucítil její ztvrdlé bradavky.
Chtěl je vzít do úst, a zatímco by dlaněmi hladil její měkké tvary, by je dráždil
svými zuby.
V momentě, kdy
jejich polibek ukončila a propustila ze zajetí jeho spodní ret, byl její dech
přerývaný. Jeho dýchání také nebylo zrovna vyrovnané – ale to ho vzhledem
k intenzivní touze, kterou k ní cítil od chvíle, kdy vkročila do jeho
kanceláře, vůbec nepřekvapovalo. Kdyby nad sebou měl o trochu méně kontroly, a
kdyby byla Honor jen trochu méně vyděšená, serval by z ní tenkrát džíny a
přitiskl jí ke dveřím své kanceláře ještě dříve, než by se dozvěděl, jak se
jmenovala. Zabořil by do ní svého ptáka a špičáky zanořil do jejího delikátního
hrdla.
To všechno přijde. Už
brzy.
Díky moc za další kapitolu.
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad ! ! !
OdpovědětVymazattaky moc děkuji a přeji splněná přání v roce 2015 překladatelce a všem čtenářům. Ala
OdpovědětVymazatDakujem za preklad :-)
OdpovědětVymazatMoc děkuji :)
OdpovědětVymazatDěkuji moc :-)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka :-)
OdpovědětVymazatDíky za nový překlad. Katka
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji za další překlad kapitol. Renca :-)
OdpovědětVymazatděkuji za další kapitolu, míša
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-)
OdpovědětVymazat